Jmenuji se Petr Fabián a rozhodl jsem se založit nové politické hnutí. Důvodem je náš politický režim, který na jedné straně chrání naše svobody, a na straně druhé vytváří obrovské nerovnosti, čímž potlačuje naše svobody. Není tajemstvím, že jsem disident demokratického režimu, protože jsme podřízení plutokracii a oligarchii. Důvodů je mnoho. Pokud věnujete čas přečtením tohoto odkazu a popřemýšlíte o oněch důvodech, tak si uvědomíte, že je třeba systém za každou cenu změnit na plnohodnotný svobodný režim. To je jediné řešení pro naší budoucnost a naše samotné přežití. Pokud zůstaneme i nadále v demokratickém režimu, který umožňuje a toleruje negativa, tak budeme řešit toliko problémů, které ani vyřešit již nepůjdou, protože jeden zákon bude chránit další, a dlouhodobost působení oněch negativ nelze nahradit pouhým mávnutím proutku.

(Ústava ČR čl.2, odst. 4.) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. 

Někde a někdy začít musíme. Musíme si udělat pořádek nejprve u nás doma a následně můžeme měnit svět.

Důvody proč musíme nahradit režim demokracie

(Konec vládnutí "Plutokracie a Oligarchie")

Jak začít... Není jednoduché psát o problematikách, ke kterým jsem dospěl za více jak 14 let a vylíčit je zde v pár minutách psaní, tak aby byly co nejsnáze-ji pochopeny všemi. Bude nejlepší, když budu konkrétní důležitá témata ihned rozvíjet a následně se vracet k hlavnímu tématu. Veškerá rozváděná témata a názory budou vyznačeny kurzívou. Tím alespoň z části zajistím, že se mi v textu neztratíte. Důležité pasáže vyznačím tučně a ty velmi důležité modrou barvou. Tak pojďme na to... 


Většina z vás bude se mnou souhlasit, že minulý Komunistický režim byl špatný. Potlačoval lidská práva a svobody všech občanů naší země. Jen těžko bychom hledali v tomto systému oporu před jakýmkoli bezpráví. Pravdou je, že Komunistický režim měl i své kladné stránky, ale k těm se ještě vrátím, protože jich moc nebylo.

Musím nejprve poděkovat všem lidem, kteří nám všem zajistili zánik Komunistického režimu a tím zajistili úpadek Komunistické diktatury. Díky těmto lidem jsme přešli do režimu demokracie, který nám zajistil onu svobodu, kterou minulý režim neustále potlačoval. Komunistická diktatura u nás působila 41 let a Sametová revoluce v roce 1989 nám všem zajistila budoucnost v podobě demokratického režimu, který u nás působí více jak 30 let. To je ostatně dostatečná doba k tomu, abychom byly schopni zhodnotit, výhody a nevýhody našeho režimu.

Přesně v den oslav Sametové revoluce po 30 -ti letech mi vše došlo. Najednou vše co jsem si chaoticky uvědomoval dostalo jasný smysl a řád. Veškeré své cítění, které jsem kdy přenášel na papír a webové stránky, zákonitě museli působit chaoticky. A i když dnes mohu konstatovat, že se jednalo o správné názory, tak bez uvědomění onoho faktu se jednalo o pouhé teze bez jakéhokoli smysluplného řešení.

Dnes, 23. listopadu 2019 mohu s čistým svědomím a nezaujatě veřejně prohlásit, že demokratický režim je špatným režimem pro naší budoucnost a vydám ze sebe veškeré své síly, abych tento režim ukončil a nahradil jej režimem opravdové svobody, který jsem pojmenoval "režim svobodné země". Uvědomme si, že nic svobodnějšího než je režim demokracie na této planetě nikdo nikdy nevymyslel. A pokud vymyslel, tak jej nikdo neuvedl v proces.

Je třeba si uvědomit, že Komunistický režim (socialistický režim) je jako naše dnešní politická levice. Režim demokracie je jako dnešní politická strana na středu. Co chybí je hodnota pravice u státního režimu. Tím není myšlena ideologie pravicových stran. Jedná se o pouhý příměr.

Režim demokracie není dokonalý a není ochráncem svobody. Ne jeden účastník Sametové revoluce jasně prohlásil, že za svobodu odpovídáme všichni svým osobním přístupem. Tím je myšleno, že každý člověk který chce být svobodný musí nést jistou dávku odpovědnosti. Svoboda není automatickým jevem a proto laxním přístupem o svoji svobodu můžeme přijít. Třeba tím, že podlehneme politickým propagandám, nebo tím, že nebudeme chodit k volbám.

Pravdou je, že narozené děti v dnešním režimu, mohou svobodu vnímat jako automatickou hodnotu a jen ta menšina dětí, kteří jsou hloubavý a zajímají se o politické dění si uvědomují, že o svobodu je třeba bojovat ve volbách tím, že budou volit takové politické strany, které jim onu svobodu zajistí.

A mají z větší části pravdu. Demokracie je pouhá zkušební a přechodová verze. DEMOkracie. Až s podivem je zarážející, že státy, které jsou řízeny demokracií delší dobu než my, u demokracie která je pouhou zkušební a přechodovou verzí zůstali až do dnes.

A co to ta demokracie vlastně je? Demokracie je postavena na svobodném rozhodování většiny. Demokracie je postavena na pozitivech a negativech, které se v různých odvětvích prolínají a to na základě celospolečenské diskuze. Tomáš Garrigue Masaryk řekl, že "Demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby. Jaký pán, takový krám." Často říkal, že demokracie je o diskuzi. Tedy, demokracie není o pouhé ideologii jednotlivých politických stran, ale je to o lidech a jejich názorech.

Jenže málokdo si uvědomuje co to ta diskuze vlastně v praxi znamená. V tomto případě je myšleno onou diskuzí návrh a schvalování konkrétního zákonu, který je směřován vůči všem obyvatelům dané země. A nyní se dostávám k jádru věci. Demokracie je o bezpočtu názorů, které se prosazují díky hlasové většině, a to samotnými zákonodárci. Dokonce neustále slyšíme, že politici učinili nějaké ústupky, nebo nějaký ten kompromys. Tedy dali hlas něčemu, co sami nechtěli, jen proto, aby dosáhli čeho??? Toho co nechtěli??? Zákonodárci jsou politici, kteří zastupují běžné občany, kteří jim poskytli ve volbách svůj hlas, a to prostřednictvím politických stran a hnutí. Co je třeba si plně uvědomovat, tak fakt, že všechny politické strany se mediálně vyjadřují o svobodě člověka a jeho právech. Jenže jednotlivý zástupci oněch politických stran mají odlišné názory na konkrétní problematiky. A dokonce i na samotnou podstatu svobody, která ve výsledku může být svobodnou nesvobodou, což tak ve skutečnosti je, když vezmeme náš nastavený systém jako celek.

Abyste to plně pochopili, tak uvedu příklad na protikuřáckém zákonu.:

  • Kolik z vás si myslí, že by vlastník restaurací a hospod měl sám svobodně rozhodnout o tom, zda se v jeho restauraci bude kouřit, nebo nebude?
  • A kolik z vás si myslí, že by kouření v restauracích mělo být řízeno zákonem?
  • A kolik z vás má úplně jiný názor?

Určitě se na první pohled zdá, že volba svobodného rozhodnutí vlastníka restaurace je o svobodě a přímém odkazu Sametové revoluce, čímž potlačení této svobodné volby může být společensky bráno jako nesvobodné. Ale je tomu opravdu tak?

Abychom dospěli k jednoznačnému výsledku, a odhalili tak kde je pravda, tak je třeba vydefinovat a nalézt důvod onoho deficitu v kouření. Je to kouř a zápach. Tedy skutečnost o tom, že kouření škodí zdraví je v tento moment druhořadá, i když se jedná o prioritu a jasně doložitelný fakt. A nyní je třeba nalézt extrémní hodnotu kouře a zápachu. Jedná se například o kouř a zápach z uhelné elektrárny. A posledně je třeba nalézt protihodnotu, což je čistý vzduch bez zápachu.

Nyní máme vše pěkně po kupě. Jako příklad vezmeme městečko, kde je čistý vzduch bez zápachu. Na jedné straně zákonodárci umožní vlastníkovi pozemku postavit elektrárnu podle jeho uvážení. Vlastník si vybere výstavbu uhelné elektrárny, protože je výrazně levnější a má rychlejší návratnost, než u elektrárny na alternativní energii, která je i několikanásobně dražší.

Je tedy úplně jedno, zda se jedná o malý kouř a zápach, nebo velký kouř a zápach. Oboje je v právech a svobodách shodné. Tedy ti politici, kteří se mediálně vyjadřovali o tom, že by vlastníci restaurací si sami měli rozhodnout o tom, zda se v jejich restauraci bude kouřit, či nebude by vytvořili obrovskou nerovnost před klausulí svobody, aniž by si to uvědomovali. Nyní jste schopni sami vidět, jak taková banální věc, jako je svobodné rozhodnutí vlastníka restaurace může být nesvobodné. A dokonce jste schopni pochopit, jaký zásadní význam diskuze v demokracii má, kde stačí jiný úhel pohledu ve výkladu svobody a uzákoní se zákon, který bude onu svobodu potlačovat.

A v čem ona nesvoboda spočívá? To vám uvedu o pár řádků níže. Nyní lehce odbočím, aby ono rozuzlení svobody a nesvobody bylo snáze-ji pochopitelné.

Exprezident Václav Klaus prosadil model který dnes z praxe znáte (Klausův model demokracie). A jak si dovolím tvrdit, že to byl právě Václav Klaus a ne spousta dalších osobností? Vede mě k tomu několik lehce ověřitelných faktů. Jedním z nich je skutečnost, že Václav Klaus obhajuje takto nastavený systém, přesně v té podobě, jak je nastaven. Když uvádím nastavení, tak tím myslím základní model, který vyměnil Komunistickou diktaturu za dnešní demokracii. Dalším faktem je samotná historie Václava Klause versus prognostický úřad, ale o tom nyní psát nechci. Je jasné, že Václav Klaus byl asi tou nejfundovanější porevoluční osobou na ekonomickou situaci. Jenže, ekonomika nemůže nikdy nahradit mentální hodnoty každého občana. A jak Václav Klaus vždy říkal, tak ekonomika nesmí být podřízena politice, což se po jeho odstupu z politiky změnilo, jak i sám veřejně prohlašuje. Málo kdo si uvědomuje skutečnost, že politika byla a stále je podřízena ekonomice a tím se vytvořili a vytvářejí obrovské nerovnosti. A nejen to...

Když se podíváte do archivů České televize, konkrétně na sešlost v Laterně magice, kde se po třiceti letech sešli: Václav Klaus, Petr Pithart a Zdeněk Jičínský, tak zaznamenáte obrovskou dominanci Václava Klause, která se nevytvářela dlouhodobě. Václav Klaus dominantně do politiky vstoupil, a to díky své historii. Tedy nejen od roku 1989, ale daleko dříve. Můžeme říci, že nikdo z poslanců o ekonomice nevěděl tolik, jako Václav Klaus, a proto každého u-argumentoval, byť o pár desítek let déle zjišťujeme, že to byl od Václava Klause velmi špatný krok. Dokonce se zpětně tehdejší politici vyjadřují ke skutečnosti, že o systému nevěděli vůbec nic a učili se vše za pochodu. Jediný Václav Klaus věděl o ekonomice hodně a proto podle svých znalostí nastavil ekonomický systém, který mu poslanci odhlasovali, jen proto, že se vše učili zapochodu. Tedy, to jsou důvody, proč tvrdím, že žijeme v modelu Václava Klause.

Ale posuňme se dál, protože tady to začne být opravdu zajímavé...

Je jasné, že demokratický režim umožňuje společensky pozitivním, ale i negativním hodnotám určitou vyváženost, a to právě na základě diskuze. Jak řekl Tomáš Garrigue Masaryk, demokracie má chyby, protože lidé mají chyby. 

Naše politická scéna je plná rozdílných názorů, a i když všichni chtějí to nejlepší pro nás všechny, tak ne všichni mohou mít pravdu. A protože je vše postaveno na názorové většině, tak pokud si většina obyvatel bude z nějakého nepochopitelného hlediska myslet, že je správné a svobodné některé z negativ, tak jako u příkladu výše, tak můžeme na svobodnou společnost navždy zapomenout.

Když se podíváme zpětně na problematiky které neustále řešíme, tak zjistíme, že díky různorodému názorovému prostředí nebudeme schopni nic převratného prosadit. Tak jako demokracie umožňuje krajně levicovým a krajně pravicovým stranám účastnit se voleb, tak stejným způsobem může nastat situace, kde lidé na politické strany, které bojují za svobodu lidí zanevřou, a to díky různorodým myšlenkovým tokům, které v kvantitě přenesou do různých zákonů a předpisů a které budou mít negativní dopad na většinu obyvatel. V ten okamžik se moci chopí ten, kdo hlásá opak, a není rozhodné, zda se bude jednat o krajně levicovou, nebo krajně pravicovou stranu.

Demokracie tedy je o svobodě i nesvobodě. Uchování svobody závisí na veřejném mínění lidí, které se utváří z přijímaných informací. Uvědomme si, že mi sami jsme média, tím že vizuálně vnímáme. A protože nemůžeme být v jeden moment na tisíci místech, tak čerpáme informace z médií, ke kterým máme 100% důvěru. Avšak tyto informace mohou být vyjmuty z kontextu, nebo mohou špatně poskládanou reportáží poškodit veřejné mínění.

Uvědomme si, že pro přežití člověka potřebujeme 4 základní hodnoty. Vodu, potraviny, ošacení a bydlení. Václav Klaus hodnotu bydlení zničil. To byla jedna z mála kladných stránek Komunistického režimu. Dnes si vlastní bydlení nemůže dovolit každý. A i ti, kteří nabyli své nemovitosti v některé z privatizačních vln, by si dnes ono bydlení dovolit nemohli. Dnes je nastaven systém tak, že ve 27 letech dokončíme vysokou školu. Teprve ve 30 -ti letech budeme bonitní pro banku a abychom si zajistili vlastní bydlení, tak se musíme uvázat na 25, 30-35 let. Nejen že se stáváme levnou pracovní silou, ale my jsme zajištěním vlastního bydlení nevyřešili otázku zajištění blahobytu pro naše děti, protože v den kdy doplatíme poslední splátku za naši nemovitost, tak naše děti stojí před stejným problémem jako jsme stáli my sami. I oni se budou muset uvázat na 25, 30-35 let. Tedy až do důchodového věku. Docela postrádám čas na vlastní život, na který dnes není ani pomyšlení. Je to vše nastaveno na honbu za penězi. Tedy jsme závislý na financích více jak na hodnotě trávit s našimi dětmi daleko větší čas.

Ale je to zákon, systém a předpis že? Jedni parazitují na druhých, jiní bohatnou na úkor chudoby druhých, další obcházejí zákony, aby vydělali atd... Tento systém dovoluje každému činit co chce. Ať to dobré, tak i to špatné. Žádný zákon nikomu nebrání krást, protože tato odpovědnost je pouze na nás samotných. Žádný zákon, ani předpis nezakazuje žádnému člověku jiného zbavit života. Vše je postaveno pouze na osobním uvědomění, represích a následné právní odpovědnosti, která je jakousi satisfakcí při porušení něčeho, co nám politici nastavili. Jenže kde je ona pravda? A protože jsou 4 základní hodnoty člověka, které potřebujeme k našemu přežití: Voda, potraviny, ošacení a bydlení, tak existují další 4 neměnitelná dogmata nastavená samotnou matkou přírodou, která nás našim životem neustále provází. Jedná se o právo silnějšího, strach, materialismus a sobectví. Žádné jiné hodnoty nejsou a ani neexistují. A tak jako máme ve svých hlavách nastaveno, že sobectví je negativum a altruismus pozitivum, tak vše máme ve svých hlavách uloženo špatně. Kde onen deficit vznikl nevím, ale je faktem, že tyto hodnoty nás učí od narození naše rodiče a neposledně i učební společenská šablona. Sobectví je o kladu i záporu, tak jako materialismus.

Demokratický režim tyto špatně nastavené hodnoty obhajuje, a i odsuzuje. Celá naše Ústava ČR a související listiny základních práv a svobod jsou nastaveny prioritně na udržení a uchování tohoto režimu. Je to postaveno stejně, jako když soudce, který má velmi špatnou náladu z úmrtí blízké osoby sám o sobě může prohlásit, že má náladu dobrou. To je ta demokracie, to je ta svoboda.

Naše společnost má toliko nedostatků, nerovností a názorů, že není divu, že je společnost rozdělena na několik táborů. Každý výrobní a pracovní postup má jasně nastavená pravidla, která nelze zaměňovat. Jako kdyby vám lékař naordinoval léky a teprve následně vás prohlédl. Toto umožňuje demokratický režim. A k takovéto změně postačí pouhý názor, který bude pro někoho více svobodnější. V parlamentu lze vytvářet diskuzi právě o takovýchto věcech. Ale vše co svými zákonnými zásahy učiní ovlivňuje pevně a jasně nastavená pravidla.

Je třeba změnit tento systém. Je třeba vymanit se z demokratického režimu, který nezakazuje aplikaci negativ a polemizuje s nimi. Proč někdo uzákonil možnost, kde se dluh dá navýšit až 85 násobně? 85x vyšší dluh, což vysílala dne 23. 11. 2019 TV Nova v pořadu: Mise nový domov. Přijde vám to normální? A proč se tak stalo? Protože vznikla politická diskuze, kde jeden špatný názor byl odhlasován většinou poslanců. Demokracie umožňuje aplikovat negativa, která potlačují práva a svobody člověka a to politickými stranami, které mediálně hlásají, že chtějí svobodnou společnost. A to je jen jeden příklad z desetitisíců jiných problematik.

Demokracie umožňuje veškerá negativa, která si jen dovedete představit a opravdu jde jen o to, kdo bude momentálně u moci a kdo bude mít dostatečnou podporu veřejnosti. A co vše demokracie v negativech umožňuje? Ucházet se o vládu krajně pravicovým a krajně levicovým stranám; krást; lhát; podvádět; tunelovat; parazitovat; bohatnout na úkor chudoby druhých; vytvářet mystifikace; ohýbat právní prostředí; umožnit úplatkářství; vytvářet příležitostné zloděje; byrokracii; bezohledné chování a přístup; bezpáteřnost; atd. atd. .... To jsou jen ty hlavní body, kterých jsou snad tisíce. Mezi jednu hlavních negativ patří i kritika, kterou neustále vyřvávají opoziční a konkurenční politici a jejich politické strany jen proto, že mají opačný názor. A KTERÝ NÁZOR ŽE JE TEN SPRÁVNÝ, KDYŽ OBĚ STRANY CHTĚJÍ TO NEJLEPŠÍ PRO LIDI A ZÁROVEŇ CHTĚJÍ ZACHOVAT SVOBODU???

V demokracii není jasný řád, který by sděloval co je svoboda a co není. Proto je spousta lidí bezohledných vůči jiným spoluobčanům. Nepřijde Vám, že se naše mentalita hroutí? Nepřijde vám divné, že rodiče jsou schopni útočit na učitele, lékaře, ale i policisty? A POZADU NEJSOU ANI JEJICH DĚTI, KTEŘÍ JSOU SCHOPNI ÚTOČIT NA UČITELE apod. Setkali jste se s bezohledným jednáním člověka, který ještě byl schopný obhajovat vlastní chování klausulí svobody? Tento celospolečenský deficit nezmění žádná ideologie žádné politické strany, ale nový politický režim, který bude mít jasná pravidla a který ona pozitiva bude ochraňovat.

Demokracie nám umožňuje mít v obchodech tisíce druhů zboží. Ale je třeba si klást úplně jiné otázky. Jaká je přidaná hodnota prodejců? A jaká je kvalita oněch výrobků? Jakými všemi prostředky nám ony produkty nutí? Co vše je nastaveno na upřednostňování pouze jedné strany? Kolikrát bychom si mohli říct, že nás nikdo do ničeho nenutil a bylo to pouze naše rozhodnutí? Díky demokracii jsme všichni závislý na financích. Dnes se měří svoboda člověka podle financí na bankovním účtu. A co je myšleno onou svobodou u osoby mající finance a osoby nemající finance? Osoba, která finance má, je oproštěna od stresu jak zaplatit dluh, nebo inkasní platby. Jednoduše si nastaví platební příkaz a problematiku celospolečenských povinností neřeší. Nemá žádné starosti a proto je svobodnější. Může si uspokojit své potřeby a uspokojit libido vším co se mu zlíbí. Chudý má jen sny a zbožná přání pořídit si nějakou lepší věc. Jinak na všechny z nás, tedy na bohatého i chudého působí stejné zákonitosti systému a právě ono postavení ve společnosti hraje obrovskou roli. Václav Klaus neustále prohlašuje, že demokracie je svobodná, že každý může cokoli. Pro každého je vše stejně nastaveno. JE TO LEŽ, JE TO SEBEKLAM VÁCLAVA KLAUSE, KTERÝ JE TAK NECHUTNĚ AROGANTNÍ A BOHATÝ, ŽE NEMŮŽE VIDĚT ANI ZA ROH.  Víte o tom, že Václav Klaus nikdy nebyl v supermarketu? To o sobě prohlásil dne 17. 11. 2019. Co tedy může vědět o celospolečenském životě obyvatel a celospolečenské objektivitě? Pokud se narodí dítě chudému člověku, nebo bezdomovci, a my bychom dopředu věděli, že by on byl schopen posunout celé lidstvo do extrémního technologického evolučního rozmachu, tak tento systém mu to ani neumožní. Aby k tomuto došlo, tak potřebuje tyto základní hodnoty.:

  1. Musí být intelektuálně bonitní, aby se dostalo na prestižní školy. 
  2. Musím mít tedy i finanční zázemí, nebo velmi dobré kontakty. 
  3. Aby měl předpoklady k bodu 1 a bodu 2, tak potřebuje velmi dobrou a příkladnou výchovu rodičů, což od lidí bez domova nelze očekávat. (Hrabání v popelnicích a přespávání u potrubí horkovodu není o dobré výchově, natož o velmi vysoce postavených osobnostech (kontaktech).). 
  4. Musí být ve správnou dobu na správném místě.

Dítě si rodiče nevybírá, a proto není postaveno rovnosti tohoto systému. Systém jej nikdy nepřijme a svým nastavení potlačí jeho kreativní složku. Demokracie je o nerovnostech, kde ruka ruku myje. Bohatý k bohatým, chudý k chudým. Bezdomovci k bezdomovcům. Nelze demokraticky rozhodovat o osudu sociálních vrstev, když ti co rozhodují jsou dlouhodobě celospolečensky postaveni výše než je onen nejchudší volič v ČR, kde o jeho způsobu života nikdo z politiků ani nemá ponětí.

To stejné platí o životním standardu. V jedné lokalitě v ČR se postaví fabrika. Životní standard se zvýší, tak stejně se zvýší i ceny nemovitostí apod. Zvýší se i kriminalita. Jiní v jiném kraji nemají postavenou fabriku a proto nemají možnost si zvýšit životní standard. Tedy nelze uspokojit všechny stejnou měrou, alespoň ne v systému demokracie. Demokracie i zde vytváří obrovské nerovnosti, kde se aplikované produkty dotýkají jen určité skupiny lidí. Lidé jako je Václav Klaus tento model obhajují. Model, kde lidé pro finanční prospěch likvidují lidské životy, přírodu a prosperitu našich dětí a vnoučat. Lidé v demokracii využívají skuliny v právu, aby se vyhnuli odpovědnosti za své činy, nebo si vytvořili cestu k masivnímu zisku. Peníze a onen zavedený ekonomický systém je velmi špatný. Systém, kde z jedné stokoruny umoříte tisícové dluhy a nebo obohatíte tisíce lidí. 

Každý každého okrádá a penalizuje, jen proto, aby se měl lépe než ten druhý. Dokonce i vláda nastavuje finanční sankce za nedodržování systému a jiných pravidel. Tímto negativem si myslí, že národ prodělá osvětu. Jediné co tím stát zajistil, tak prohloubení závislosti na financích. To není o svobodě. Avšak nemůžeme mít za zlé lidem, kteří onu demokracii zajistili. Nic svobodnějšího ani neexistovalo, a proto učinili to nejlepší pro nás všechny. Avšak nyní je třeba to změnit. 30 let bezpráví a chaosu, kde každý může vše co zákon nezakazuje je totální zákonem řízená hierarchie, která vede pouze k naší nesvobodě.


A jak z toho ven? Jaký systém nastavit?

Je to velmi prosté a jednoduché. Nastavíme ryze svobodný systém, kde nebude prostor pro negativa. Přesněji nebude prostor pro názory, které potlačují svobodu lidí. Negativa skončí a dokonce skončí ony diskuze na úrovni negativ a jejich implementace. Každý člověk sní o uvědomělé společnosti. Každý člověk sní o opravdové svobodě, kde se nebudou potlačovat lidská práva. Každý člověk sní o zemi, kde se nebude obávat o svůj život a svůj majetek. Vše co si dovedete představit v kladech je nyní na dosah díky systému "svobodné země".

Problém demokracie a vznik oněch negativ spočívá v tom, že právní svoboda potlačuje vnitřní svobodu každého člověka. Abyste pochopili onen rozdíl a význam, tak vám uvedu jednoduché rozuzlení. Vnitřní svobodou člověka jsou myšleny názory a představy jednotlivých osob. Právní svobodou je myšleno právní prostředí, které svými zákony působí na lidi a které vytváří úzká skupinka lidí (politici).

To je vše. Základem a hlavním pilířem Ústavy systému (režimu) Svobodné země je ochrana vnitřní svobody každého člověka, která svoji povahou nenarušuje jinou vnitřní svobodu jiného člověka. Takováto vnitřní svoboda musí být chráněna právní svobodou a musí být ochráněna jako základní pilíř v Ústavě. Všude tam, kde vnitřní svoboda člověka svojí povahou nabourává jinou vnitřní svobodu jiného člověka musí být řízeno právní svobodou, která ochraňuje práva vnitřních svobod většiny obyvatel. Vnitřní svoboda člověka bude chráněna Ústavou pouze tehdy, pokud vnitřní svoboda člověka bude objektivní. Subjektivní vnitřní svoboda bude automaticky regulována právní svobodou.

Je to prosté a jednoduché. Jeden odstavec je schopen změnit úplně vše a vyřešit úplně vše. Tímto krokem vymizí absolutně všechny problematiky světa a celospolečenské nerovnosti. TO NENÍ ŽERT, NEBO NADSÁZKA. To je fakt. Všechna negativa co si jen vymyslíte vymizí. Již žádné rozdílné názorové prostředí. Již žádné nerovnosti. Avšak i zde je několik hodnot, které jsou negativní, a které budou řízeny právní svobodou. Například uhelné elektrárny a jejich kouř. Kouř a zápach svojí povahou narušují vnitřní svobodu každého člověka, díky zápachu a nečistému vzduchu. Je to nutné zlo, které nejsme schopni odbourat a to z důvodu technologické nevyspělosti. To tedy znamená, že v momentě kdy nalezneme způsob jak uhelnou elektrárnu nahradíme za elektrárnu bez zápachu a kouře, tak jsme povinni toto nutné negativum porušující vnitřní svobodu každého člověka tolerovat. To stejné je i u kuřáckých rodin. Uvědomění faktu, že svým kouřením nabourávají vnitřní svobodu členů rodiny, kteří nekouří je velmi reálné. Proto by měli kuřáci kouřit na místech, kde nekuřáci nejsou. Tento jev se musí zákonitě projevit u všeho, kde se nabourávají vnitřní svobody jiných lidí.

Tímto způsobem dáme celé chaotické demokracii jasný smysl a řád, ale v pozitivech. Jen ten kdo chce páchat zlo a nekalosti bude proti tomuto systému. Jen ten, kdo che profitovat z chaosu, jen ten kdo prahne po moci, jen ten kdo myslí více na své blaho nebude souhlasit. Logicky nemůže existovat nikdo, kdo by proti tomuto systému bojoval. To je přeci nastaveno v kladu a potlačuje veškeré zápory. Tímto krokem skončí politické hry, které vymýšlejí jak změnit svět k lepšímu a přitom jsou názorově toliko odlišní. Tak jako je výrobní postup u stavby rodinného domu, tak i náš politický režim obdrží jasný řád. A našim úkolem je, přesvědčit všechny demokratické země světa, aby tento systém přijali. V ten moment není žádných válek. V ten moment není žádná soutěživost, nebo hodnocení dětí ve školách jako vzorky. Finance se dostanou na druhou kolej, kde tou hlavní bude lidský život a jeho vnitřní svoboda. Životní udržitelnost a vzájemná spolupráce. Už nebudou ukazatele prosperity jednotlivých států udávat krok blahobytu lidí.

Existují politické strany a hnutí, které chtějí vystoupit z Evropské Unie. Důvodem je právě přijetí Lisabonské smlouvy, která nám sebrala právo vetovat jakýkoli zákon. A víte proč tato smlouva vznikla? Evropská Unie je tvořen z členských států, které mají režim demokracie. Tak jako v každé demokracii existuje odlišné názorové prostředí. A dokonce i Evropská Unie a její parlament je postaven na demokratických principech. Jenže... Počet obyvatel jednotlivých členských zemí se rovná počtu euro-poslanců. Tedy Německo a Francie dohromady budou mít více zástupců než my všichni dohromady. A pokud tyto dva státy učiní jakési spojenectví, tak si uzákoní co budou chtít. A protože euro-poslanci jsou odrazem politických lídrů oněch zemí, tak rozhodující faktory spočívají na konkrétní mentalitě jednotlivých států. Jde o jakousi normálnost a nenormálnost. Co je normální pro nás nemusí být normální pro ně. Je jasně prokázané, že existují kultury, kde pojídají psy a je to pro ně normální, kde pro nás je normální pojídat vepře, což pro jiné kultury normální není. Hranice normálnosti je neslučitelná s jednotnou politikou Evropské Unie a je tedy naprosto druhořadé, zda všichni ctíme demokratické hodnoty, protože demokracie je o diskuzi na úrovni kladu a záporu, svobody a nesvobody, což všude na světě platí pravidlo.: "Co člověk, to názor."

Takhle vznikla Lisabonská smlouva. Není rozhodné zda byla většinou přijata díky ucelené moci, nebo díky jinému názorovému prostředí. Faktem je a zůstává, že Evropská Unie prostřednictvím svých zástupců učinila velmi velký krok k nesvobodě a diktatuře.

Pokud se nám podaří přimět občany jednotlivých členských států ke změně dosavadního politického režimu na svobodný, tak máme všichni nastaveny jasná pravidla, která jsou svobodná, zajišťující svobodu a chrání celý systém před jakýmkoli negativním názorem, který by potlačil vnitřní svobodu člověka, která svojí povahou nijak nenarušuje vnitřní svobodu jiného člověka.

Přijetí nového politického režimu nám zajistí jasná pravidla, která budou ku prospěchu nás všech a hlavně naší budoucnosti. To ovšem neznamená, že přijetím onoho svobodného režimu nastanou ihned změny. To je omyl. Změny se budou implementovat postupně a to několik desítek let, než úplně negativa vymizí. I lidé sami musí dospět do vlastního uvědomění, protože ať je režim jakýkoli, tak pouze lidé jsou nástrojem svobody a to svými názory, chováním a osobním přístupem ke zbytku společnosti. Tento systém je to nejlepší co nás může kdy potkat, protože jakákoli rozhodnutí politiků již nebude obohaceno o takové názory, které již budou prověřeny s onou klausulí vnitřní svobody člověka.

To také znamená, že politické odlišnosti vymizí. Již nebudou předvolební kampaně působící na momentální vyřešení celospolečenské problematiky. Dokonce vymizí politici, kterým půjde pouze o politickou moc a finance. Budou pouze politici, kteří budou voleni občany na základě prokázání vlastní kreativity, umu a já nevím čeho ještě. Skončí předražené dálnice, upřednostňování státních zakázek a dokonce skončí i byrokracie na úřadech.

Jenže vše nepůjde jako mávnutím kouzelného proutku. I tento režim musí přijmout negativa z minulých režimů a bude muset se naučit pracovat s negativy. Avšak vše půjde daleko jednodušeji, protože bude jasný klíč a řád, (manuál, vzorec), podle kterého se bude vše odvíjet.

Pokud zůstaneme u systému demokracie, tak nás nečeká nic dobrého. Někdo sice zbohatne a bude se mít lépe, než většina obyvatel, ale to přeci není o svobodné zemi, ale svobodě jednotlivce. Myslet více na sebe samé a vlastní rodinu je automatickým jevem demokratického režimu. Tím se bude prohlubovat občanská nedůvěra a bude se zvyšovat kriminalita. V této společnosti neexistuje reálná hodnota pro osvětu veřejnosti a přitom všude slyšíme samou kritiku na úplně vše. Vždy se najde několik lidí, kteří nebudou souhlasit s nějakým chováním, přístupem, rozhodnutím či zákonem. příkladem je Milion chvilek. Ale vše proti čemu bojují a vše co se lidem nelíbí bylo vytvořeno podle práva na základech demokratického režimu. Stávky a protesty nemohou změnit to, co je zákonem povoleno. Tak jako mají právo stávkovat a protestovat, tak stejným způsobem preference pana Babiše stoupají. Zde je jasně vidět odlišné názorové prostředí, což vytváří nerovnosti. V novém systému lidé ani nebudou muset stávkovat a protestovat, protože nebudou mít žádný důvod. Nový systém zajistí harmonii, sjednocení názorových složek všech obyvatel a jistotu svobody, která již bude moct být brána automaticky, a to bez obav, že nás o onu svobodu někdo připraví.

Pokud však zůstaneme u demokratického režimu, tak lze s určitou přesností předpokládat nejen náš, ale i celosvětový vývoj, který nám veškeré naše dosavadní hodnoty sebere. Například demokratická ochrana práv podnikatelů, takzvaných uhlobaronů a všech ostatních, kteří do ovzduší vědomě vypouští jedy, které mají zásadní vliv na globální oteplování naší planety. Dovedete to někdo zastavit? Žádný demokratický systém to nezastaví. To ani nelze. Jediné co lze, tak podepsat dohody a doufat, že je všichni dodrží.

Nejprve se planeta oteplý, protože skleníkové plyny zničí náš ochranný štít. Začnou tát ledovce, které jsou velmi důležité pro náš ekosystém. Jsou na stejné úrovni důležitosti, jako jsou deštné pralesy. Následně se zvednou hladiny moří. Budou obrovské výkyvy počasí. Milióny lidí budou bez bydlení, protože jejich zem nebude existovat. Bude obrovská migrace do Středozemí, což nezastaví vůbec nikdo. Následně nebude dostatek pitné vody, protože Země se začne přizpůsobovat námi uměle vytvořené evoluci. Vznikne chaos, protože pitná voda bude bojem o holé přežití jednotlivých států. Následně začnou usychat stromy, a to po celém světě. Tím pádem se připravíme o tvorbu vzduchu. A to není horizont 1000 let, ale 20-30let. Jakmile zbouráme jeden článek ekosystému, tak narušíme rovnováhu.  Kritický bod jsme již narušili před 15 -ti lety. Další a nezvratný bod vychází na rok 2024 až 2026. Po tomto bodě již není cesty zpět. A to je jen jeden druh problematik díky demokracii. Těch problematik jsou tisíce a přímo u nás doma a vše je více méně opřeno o finanční zisk.

Ale i zde u nového režimu existuje úskalí, které nás může o naši budoucí svobodu připravit. Jedná se o válku, kterou jiné státy mohou vést proti nám, což je dnes nepravděpodobné, ale v případě že budou mit jiný politický režim, tak to pro ně může být normální a běžné.


Slova závěrem

Pokud jste dočetli mé myšlenky až sem, tak vnitřně cítíte, že mám ve všem pravdu. Možná texty mohliy být napsány lépe, jinak, efektivněji, ale já nikdy nebyl češtinář. Píši tak jak to cítím. Máte jedinečnou příležitost něco učinit pro naše děti, vnoučata a jejich děti... Je třeba obětovat svůj čas pro něco většího, co nás všechny převyšuje. Je třeba učinit správnou věc a vykoupit se tím ze všech svých životních chyb, protože nový systém chyby již činit nebude. Není to o volbách dnešních politických stran. Ani jedna strana nebude chtít změnit své hodnoty a myšlení, protože by se automaticky zbavili blahobytu, který dnes mají. I mě, případně nám nezbývá nic jiného, než se demokratickým způsobem ucházet o politickou funkci.

Základem všeho je vznik tohoto politického hnutí. Pokud se nám podaří společnými silami naakumulovat 1000 podpisů, tak založíme politické hnutí a můžeme se ucházet o politickou funkci. I kdybychom skončili v opozici, tak máme klíč pro řešení jakýchkoli diskuzí a jsme schopni veřejně ukázat, že jiná cesta než ta "Třetí", která vede ke svobodě, není ani možná.

Dnes mám cca 100 podpisů. Pokud by 1 člověk sehnal 10 podpisů, tak by vyplnil jeden arch. Byl bych moc rád, kdybyste se ke mě přidali, případně mě slovně podpořili. Nedovedete si ani představit, co takové vlídné slovo podpory dokáže.


Výběr důležitých témat, které je potřeba urychleně změnit v demokratickém režimu

Komentáře a názory

Pokud si myslíte, že největším podvodníkem všech dob v ČR byl Viktor Kožený, tak máte pravdu. Avšak od roku 2017 se prostřednictvím médií realizuje velmi sofistikovaný projekt, který je veden pouze jednosměrně a za jediným účelem...

Dnes celým jménem prof. Ing. Václav Klaus, CSc., dr. h. c. mult. ODS, která pohltila "Občanské Fórum" nám zde připravila pravicově zaměřený systém, který je jednobarevný. Nejenže za vlády pana (dnes již exprezidenta) Klause se rozprodalo veškeré naše dědictví, které jsme společným úsilím nahromadili za minulého režimu. Klausova vláda započala...