Nový právní systém

Vložte svůj text...

Od Sametové revoluce jsme vytvářeli nová pravidla systému procesem pokus omyl. Po revoluci se totiž snažilo spousta lidí finančně zahojit a zneužívali k tomu nastavenou důvěru jak v podnikání, tak v mezilidských vztazích. Laicky řečeno, podvádělo se, kradlo, tunelovalo kde se dalo. Úplně stejně tomu bylo i na nejvyšších místech. To že banky půjčovali desítky až stovky miliónů korun skoro každému, nebyl až takový průšvih, jako samotná privatizace státních podniků a tím provázaná kupónová privatizace na které vydělali dnešní miliardáři. Někteří rychlopodnikatelé uniklé informace z resortu Václava Klause zneužili k podvodům, jako byl Viktor Kožený a jeho Harvardské fondy přes které obral skoro polovinu národa a navíc celý národ připravil o prosperitu z aktivit českého námořnictva, což zajistil prodejem celé námořní flotily. Jenže jak roky plynou, tak se na takovéto milníky zapomnělo. Dnešní mladá generace ani neví, kdo byl Viktor Kožený. Dokonce si ani neuvědomují, co se zde dělo za jiné lumpárny.

Avšak kdo si to uvědomuje, tak politici. Jakpak by taky ne, když oni sami jsou našimi zákonodárci. Bohužel se nastavený právní systém tolikrát upravil, že samotná orientace v zákonech vyžaduje specialistu na konkrétní právo. Základem je Ústava ČR, podle které by se jakékoli právo mělo vytvářet. Nechceme zde činit rozbory jednotlivých zákonů. Rádi bychom poukázali na deficit, který je v rozporu s Ústavou ČR a souvisejícími Základními listinami práv a svobod. Jedná se o trestní zákon a trestní řád, který je nadřazen a přizpůsoben všem ostatním zákonům v ČR. Abychom byli schopni účelně nastavit zákony tak, aby byli opravdu spravedlivé, tak je třeba upravit i ostatní zákony a systémy jako je celý systém justice apod. 

Problematika:

Abyste porozuměli tomu co se vám zde snažíme vysvětlit, tak si představte vraha, který je obviněn z vraždy někoho z jeho blízkého okolí. Podle svědků měla oběť nastoupit k němu do vozidla, kde se ještě na parkovišti ve vozidle pohádali kvůli ženě. Následně již z protokolu policie vyplývá, že obviněný měl oběť v lese úkladně zabít. Obviněný se hájí, že je nevinný. že s obětí opravdu odjel, pohádal se, porval, ale že ji nezabil. Oběť vysadil ve vzteku u lesa a sám odjel pryč. Avšak policie má dostatek důkazů, které prokazují, že je vinen. Jednak pachové stopy z auta, Otisky prstů z auta a čas kdy smrt nastala. A hlavně krvavé stopy oběti na oděvu obviněného, včetně ran a oděrek od oběti, která se bránila. A nyní budeme brát v potaz, že obviněný opravdu oběť nezabil a vrahem je úplně někdo jiný. Souhrou náhod byli v lese zloději, kteří si v lese ukrývali lup z vykradeného kostela. Oběť si chtěla zkrátit cestu přes les a lupiče viděla. Ty nechtěli nic ponechávat náhodě a oběť zabili. Lup pak následně odnesli na jiné místo.

A nyní si sami řekněte, co nevinného obviněného ochrání? Vůbec nic a nikdo. Maximálně náhoda. Systém práva je totiž nastaven tak, že policie, respektive vyšetřovatel hledá důkazy v neprospěch obviněného. Ty následně předá státnímu zastupitelství, které vypracuje žalobu k soudu. Soud má obhajobu obžalovaného za účelovou, protože obžalovaný se podle zákona může hájit i lží, čímž otevírá soudu prostor pro názor, že se jedná o předem připravenou lež, díky které se obžalovaný chce vymanit z trestního postihu. Důkazy hovoří jasně. Státní zástupce sice má v povinnosti činit kroky ve prospěch obžalovaného, ale to se aplikuje pouze v případě, že jsou jasné a průkazné důkazy hovořící o nevině obžalovaného. Advokát může po celou dobu činit návrhy, ale to je tak vše. Pokud nemá žádné vodítko pro jasnou nevinu obžalovaného, tak nemůže učinit nic. Maximálně apelovat na soud o uložení mírnějšího trestu. Státní zástupce však vždy bude navrhovat nejtěžší možný trest. Doživotí, za zvlášť úkladnou vraždu, ke které se i přes nespornou tíhu důkazů obžalovaný nedoznal. A soud v 98% státnímu zastupitelství vyhoví. Sice stanoví vlastní výši trestu, ale to není v tento moment rozhodné.

V tento moment vůbec nejde o skutečnost, zda je obviněný vinen, či nevinen, protože oba dva jsou nespravedlivě odsouzeni, byť ten co je vinen, je po zásluze potrestán. Tento systém práva je špatně nastavený, protože neexistuje nic jiného, než že obviněný, či obžalovaný musí před soudem prokázat svoji nevinu. Ono totiž v zákoně stojí, že soud musí obžalovanému prokázat vinu. A ta se prokazuje tím, že soud opětovně pozve svědky, kteří před soudem zopakují co uvedli do protokolu u policie. Důkazy dodané od policie, kteří zajistili kriminalisté a soudní patologové a jiní znalci jsou stejné a neměnné. Ať svědkové změní desetkrát svoji výpověď, nemá to vliv na samotné odsouzení obžalovaného, maximálně to má vliv na polehčující nebo přitěžující okolnosti.

Je jasné, že v momentě, kdy kriminalisté přijdou podle důkazů na konkrétní osobu, která vraždila, není co řešit. Ale i on musí mít právo na spravedlivý proces, ať se nám to líbí, nebo nelíbí. U takovéhoto případu, kde se obžalovaný i doznal, a je jedno zda se doznal pod tíhou důkazů, nebo sám od sebe. I zde jsou polehčující i přitěžující okolnosti, které je třeba přednést soudu, které dnes jsou zastíněny samotným skutkem trestného činu.

Další problematikou justice je nerovnost postavení před soudem. Obhájce není roven žádné protistraně a je pravomocemi nejníže postavenou figurkou v celém procesu. Je dokonce postavením před soudem níže, než samotný obviněný, který má více práv a pravomocí jak samotný obhájce, byť je společensky obhájce vnímán, jakožto počestná a spořádaná osoba, což na ovlivnění případu obviněného, respektive obžalovaného nemá žádný vliv. Bohužel obhájce je společensky vnímán jakožto nástroj pro lidi, který je schopen zajistit nevinu, zproštění, případně výrazné snížení trestu mandanta. V pravé podstatě zákona je obhájce pouhou osobou, která svojí přítomností zajišťuje mandantovi znalost zákonů. Laicky řečeno, osoba která je omezena na svobodě je povinna mít obhájce, čemuž se říká nutná obhajoba. Ta je z důvodu, aby měl obviněný, či obžalovaný právo na na řádnou obhajobu. Osoba která není omezena na svobodě se může hájit u soudu sama, bez přítomnosti obhájce, avšak je povinna znát zákony. Ostatně neznalost zákonů neomlouvá a právě k tomuto účelu je nastavena zákonná účast obhájce u osob omezených na svobodě. Tedy, obhájce zajišťuje svojí účastí v procesu, že klient zná všechny zákony, čímž byl automaticky přijetím obhájce poučen v celé obšírnosti, čímž nebyli popřeny práva z Ústavy ČR a souvisejících Základních listin práv a svobod. To že obhájce práva studoval několik let a studium zakončil státnicemi, tak i přes tento fakt se neorientuje ve všech zákonech. To nikdo neřeší, protože neznalost zákona neomlouvá, byť jsme soukromě pilně studovali, ale se špatným osobním výkladem.

Poslední a docela závažnou problematikou je profesionální deformace soudců, kteří díky této profesionální deformaci nejsou schopni být objektivní. Ani nemohou. Uvědomme si, že zákonodárci, aby zajistili důvěru veřejnosti v samotný soud, tak vytvořili nezávislý soud, který je objektivní a nezaujatý, tedy je nestranný. Samozřejmě že zákonodárci mysleli i na skutečnost, že soudce může být v některých skutečnostech ovlivněn a to v případě, že obžalovaný je jeho známý, kamarád, soused, nebo se projednávaný případ týká jeho osoby. Jenže nám jde o jinou stranu mince. Soudce který vykonává své řemeslo již několik let, tak již pozná podle vystupování svědků a obžalovaných, kdo lže, kdo mluví pravdu, atak podobně. Dokonce soudce zná mnoho scénářů, jak se mohl zločin odehrát. Vše zná ze své soudcovské praxe. A protože soudce není schopen si vyčistit hlavu a vymazat předchozí případy, tak je ovlivňován prožitou historií, čímž si vytváří názory na konkrétní projednávaný případ. Tedy, v ten moment nemůže být nezávislý a objektivní. Objektivitu a nezávislost soudci narušila jeho samotná praxe podle které soudí, což vám potvrdí každý soudce.

A pak je zde další stránka věci. Jeden advokát vyprávěl příběh o soudkyni z Liberecka, která v jednom roce odsoudila dva zloděje aut. Oba dva odcizili vozidlo stejným způsobem. Oba dva odcizili vozidlo ve stejném roce. Dokonce vozidlo odcizili na shodném parkovišti. Vozidla byla stejné značky a stejného roku výroby. Odlišná byla pouze barva vozidel a den kdy byly vozidla odcizena. Oba zloději se hájili stejně, "chtěli se jen projet". Jeden zloděj byl za stejnou činnost 3x ve výkonu trestu a ten druhý byl ve výkonu trestu za stejnou činnost 9x. Soudkyně odsoudila oba dva. Jednomu dala 6 měsíců nepodmíněně, a druhému přiřkla 18 měsíců. Jenže... Tomu co byl ve výkonu trestu 9x přiřkla nižší trest než tomu druhému, který byl ve výkonu trestu 3x. Proč takto nelogicky uložila tresty se můžeme jen domnívat. Ve výsledku oba odsoudila podle práva a v souladu se zákonem, ale je jisté, že objektivita soudu byla něčím narušena. Třeba i dobrou a špatnou náladou pramenící z nemoci, rodinné problematiky, nebo předchozího líčení.

Řešení:

Chceme vytvořit úplně nový právní systém (nejen) pro trestní řízení. Pokud má existovat systém plný povinností, tak musí existovat takový systém práva, který bude opravdově spravedlivý a hlavně jednoduchý na pochopení. Chceme rozšířit pravomoci státnímu zastupitelství, které zajistí každému obviněnému spravedlivý soud. Zároveň chceme vytvořit absolutně nové druhy trestů, které zajistí velmi výrazné snížení hospodářské a majetkové kriminality. Na druhou stranu musíme zajistit, aby neexistovalo tolik zákonů a předpisů, které zajišťují nepřehlednost a vytvářejí skuliny pro obcházení práva. Důležité je, aby lidé nebyli toliko závislý na financích, jak je tomu dnes. Proto nastavíme systém tak, že všem lidem zvýšíme životní standard, tím že snížíme měsíční pravidelné výdaje. (Ať se nám to líbí, či nelíbí, tak je třeba nastavit právní systém tak, aby byl spravedlivý, přehledný a pochopitelný absolutně pro všechny. Pokud se obviněný hájí, že je nevinný, byť se může hájit i lží, tak jeho teze musí být ještě před soudem prověřena, protože jeho obhajoba může být i pravdou. A jediný kdo dnes o oné pravdě rozhoduje je pouze samotný soud. Pro každého občana je důležité, aby měl jistotu, že je-li nevinen, bude vždy osvobozen, což dnes nikdo říci nemůže. Každý stojící před soudem, ať poškozený, ať obviněný, jsou postaveni před nejistotu výsledku, byť je pravda na jejich straně. Námi navržený právní systém onu spravedlnost zajistí). Následně se nemůže stát, že bude kdokoli odsouzen nespravedlivě.

Co je hlavní motorem ke změně, tak skutečnost, že v 98% je rozhodnutí soudu založeno na návrhu státního zástupce. Státní zástupce navrhne vinu, a soud obviněného odsoudí. Státní zástupce navrhne zproštění, soudce reaguje zproštěním. Další co hraje pro změnu právního systému je nezávislost soudu, kde u samotném rozhodování o výši trestu (pomineme-li špatnou právní kvalifikaci od státního zástupce), tak stejný soudce u totožných trestných činů odsuzuje pokaždé jinak a kolikrát i nelogicky. Je zřejmé, že nezávislost a objektivita soudu byla něčím, nebo někým narušena.

Jednou z podstatných změn musí projít celý systém justice. Od trestního řádu po trestní zákon. Od policie, advokátů, po státní zástupce a soudce. Je načase upravit soudcům statut nezávislosti, jelikož nezávislost soudců není hodnotou svobodné společnosti, pokud soudce sám o sobě může prohlásit, že je objektivní a není podjatý. A hlavně soudce jako jediný rozhoduje o vině a trestu obviněného. Tuto soudcovskou nezávislost přeneseme na celý systém trestního řízení. Tím se zamezí neoprávněným odsouzením apod. Soudce bude rozhodovat o osudu člověka, avšak ne pouze na základě vlastního úsudku, nýbrž na základě důkazních hodnot státního zastupitelství, které převezme část nezávislosti. Pokud budou existovat pochybnosti o vině obžalovaného, nesmí být nikdy odsouzen a to až do doby, co se prokáže vina či nevina. Nesmí existovat něco mezi. Buď je člověk vinen, nebo nevinen. Je nepřípustné, aby v nejasnostech se soud přiklonil na jednu či druhou stranu. Přikláníme se k zásadě: In dubio pro reo - v pochybnostech ve prospěch obviněného, kterou budeme chtít vložit jako základní pilíř do Ústavy ČR, pro zajištění práv svobodné společnosti.

Rozbor řešení:

Nejpodstatnější změna bude u státního zastupitelství. Avšak pojďme pěkně od počátku.

Městská a obecní policie: Městská policie musí být zregulována nejen pravomocemi, ale i činnostmi. Je třeba profesionalizovat městskou policii. Městská policie musí pro udržení pořádku, ale i MORÁLKY OBYVATEL umět přimhouřit oči například při špatném nočním parkování apod. Kdo jiný než městská policie by měla o problematice nedostatku parkovacích míst v dané obci vědět? Městská policie by měla mít v pravomoci i úpravu rychlosti v obcích, kde celo-obecní dodržování 50-ti kilometrové rychlosti v hodině je na konkrétních úsecích zcela zbytečné, což by městská policie mohla značkou sama upravit. Městská policie by měla být odnož státní policie, avšak pod správou dané obce. Městská policie by mohla mít dispozici registr osob na území dané obce, případně daného kraje a přístup k bodovému systému řidiče. Obecní policie by měla být pod správou okresního případně krajského města a pod vedením starosty dané obce. Městská policie by měla být odnož státní policie zaměřením pouze na obec a její problematiku, a proto by dnešní policie měla dodávat policisty i do městské policie se služebním poměrem. Financovat by se měla ze stejných zdrojů jako státní policie, avšak s tím rozdílem, že primátor, nebo starosta dané obce by měl propůjčen po dobu funkčního období statut velení obecní případně městské policie. Pokud primátor, nebo starosta rozhodne, že se nebudou vybírat na území obce pokuty za špatné parkování, jedná se o rozhodnutí, které je třeba respektovat. Vymezí se pravomoci úprav primátorem, či starostou pro obecní, nebo městskou policii. Obecní a městská policie bude z řad klasické státní policie, která se bude specializovat čistě na městskou a obecní problematiku. Městská či obecní policie bude chránit zájem obce a státu. tedy podstatná část státní policie se přesune na městskou policii. Městská policie nebude mít pravomoci na území jiného správního celku, pokud nebude mít povolení jiného správního celku. 

Státní Policie: Pořádková policie bude mít omezenou databázi lidí, kde nebudou popsány konkrétní paragrafy a konkrétní trestné činy, za které byl dnes svobodný člověk odsouzen. Pořádková policie nebude moct pokutovat ani řidiče v obci. Avšak bude moct být všude tam, kde je třeba chránit obyvatele a jejich práva. Pořádková policie musí reagovat podle situace a neexistuje lustrace historie občana. Jedinou lustraci kterou bude mít státní policie dispozici bude bodový systém z karty řidiče včetně vydaného zákazu řízení, data z řidičského průkazu, data z občanského průkazu, případně cestovního pasu. Dále bude Policie moci lustrovat osobu zda není vydán zatykač. Pokud bude lustrovaná osoba držitelem zbrojního průkazu, tyto data bude mít policie automaticky dispozici. Poslední možnost bude kompletní databáze o motorových vozidlech, včetně platného STK apod. Více státní policie nesmí mít on-line dispozici. Je třeba zajistit, aby na všechny občany působili stejně a informace o historii zadržené, nebo kontrolované osoby nesmí ovlivňovat osobní přístup policistů, což se dnes neděje. Státní policie bude chránit zájem státu. Zatýkání podezřelých osob na základě podnětu vyšetřovatele, státního zastupitelství, či soudu bude provádět vždy státní policie, případně speciální policejní tým.

Vyšetřovatel: Policista, který vede vyšetřování bude mít přístup i k citlivějším informacím, které jsou pro běžnou pořádkovou policii skryty. Přibudou k tomuto i lékařské záznamy a případné hospitalizace. Vyšetřovatel bude podřízen státnímu zástupci, kde státní zástupce bude dozorující orgán. (Tento systém digitálně propojíme). Vyšetřovatel bude mít dispozici vše co má dnes a v případě že nařídí zajištění podezřelého, tak je oprávněn sdělit státní, policii citlivé informace o podezřelém, aby se minimalizovala rizika při zajištění podezřelého. Vyšetřovatel shromažďuje veškeré důkazy, tak jako doposud s tím rozdílem, že po předání státnímu zastupitelství se případu ujme speciální vyšetřovací tým. Vyšetřovatel nesmí soudnímu znalci předat žádnou dokumentaci a to v případě, že subjektem ke znaleckému posouzení bude člověk. Vyšetřovatel zpracovává důkazy od poškozených a vytváří prvotní podklady pro státní zastupitelství.

Advokát: Advokát bude úzce spolupracovat se státním zastupitelstvím. Advokát bude moct mít vlastní vyšetřovací tým, avšak bez pravomocí Policie ČR a vyšetřovatele. Se souhlasem obviněného bude mít přístup k informacím, jako má Vyšetřovatel. Advokát bude schopen hledat důkazy ve prospěch svého klienta, které předloží státnímu zastupitelství a následně i soudu. Advokát jako jediný bude moct před soudem navrhovat přijetí polehčujících okolností, nebo rozporovat přitěžující okolnosti. Advokát může obhajovat vinu či nevinu klienta, protože obhájce je prodloužená ruka obviněného, případně obžalovaného. Soud jako jediný bude rozhodovat o důkazech dodaných státním zastupitelstvím. (Tedy, navržený svědek ve prospěch obžalovaného je polehčující okolností, kterého soud vezme jako věrohodného a stane se polehčující okolností, Nebo soud označí svědeckou výpověď jako nevěrohodnou a tudíž se jedná o přitěžující okolnost). Na vše budou tabulky. Logické, přehledné a spravedlivé. Advokát bude mít jasná pravidla (zákony), které budou stanovovat jakým způsobem lze konkrétní důkazy opatřit. Je třeba postavit advokáta na úplně jinou pozici před soudem, než je tomu dnes. Advokát bude mít jednu krásnou pravomoc. Bude moct držet státního zástupce při vyšetřování, kde se může obrátit přímo na soud s požadavkem, že státní zástupce nečiní takové kroky, které by byly ve prospěch obviněného. Například úmyslně nevyslechl svědka, podezřelého, nevyužil lsti apod. 

Státní zástupce: Zde se projeví největší změna v dějinách soudnictví. Státní zástupce bude mít v povinnosti zastupovat pouze obviněného, a to úplně vždy. Státní zastupitelství bude hledat alibi pro obviněného a bude prověřovat obhajobu obviněného. Pokud se obviněný hájí, že je nevinný, bude muset státní zástupce nejen prověřit obhajobu obviněného, ale i hledat jiné možnosti neviny. Pokud se pachatel dozná, bude ve prospěch obviněného hledat státní zástupce polehčující okolnosti. Státní zástupce bude mít svůj vyšetřovací tým, který bude mít větší pravomoci jak Státní policie a vyšetřovatel. Avšak i státní zástupce může pověřit vyšetřovatele, aby zajistil konkrétní důkazy. Vyšetřovací tým státního zastupitelství bude ozbrojen. V momentě kdy státní zástupce vyčerpá veškeré možnosti ve prospěch obviněného, podává žalobu příslušnému soudu a navrhuje polehčující okolnosti a přitěžující okolnosti u konkrétně spáchaného trestného činu, které sám zjistil. Státní zástupce bude podřízen soudci, kde soud bude dozorující orgán. Státní zastupitelství se stává prvním orgánem, který zajišťuje nezávislost celého řízení. Státní zástupce již nebude moct nikdy navrhovat v průběhu soudního řízení, výši trestu, ani vinu či nevinu obviněného. To bude čistě na rozhodnutí soudu. Státní zástupce bude čistě nezávislou institucí, která zastupuje jak obviněného, tak poškozeného, a proto ze svých zjištění podává žalobu soudu a dokládá mimo zjištěných skutečností polehčující a přitěžující okolnosti, které před soudem obhajuje. Státní zástupce již nebude mít ani závěrečnou řeč, protože výsledky zjištění jsou nezvratné a nesporné. Tedy, nebude ani navrhovat výši trestu. Tyto hodnoty již budou na samotném soudu, který podle doložených okolností rozhodne. Státní zástupce pouze obhajuje polehčující i přitěžující okolnosti. Dokonce státní zástupce bude moct učinit dohodu, kterou bude muset soud respektovat. O dohodách bude vytvořen speciální zákon, který bude upravovat za jakých okolností může státní zástupce nabídnout dohodu. Státní zástupce nebude vázán vyšetřováním žádným časem, avšak musí jednat rychle a účelně.

V dnešní době vše funguje nespravedlivě. Státní policie zadrží podezřelého, vyšetřovatel onen zločin vyšetří, státní zástupce na základě vyšetřovatele podá žalobu a soudce dle svého úsudku obviněného odsoudí. Jaká práva má obviněný, když jediný kdo obhajuje jeho nevinu je advokát, který nemá žádné pravomoci na zajištění důkazních hodnot ve prospěch obviněného? A ještě ke všemu státní zástupce navrhuje trest v maximální výši? Sice se zdá, že advokát má pravomoci návrhu, ale ty nejsou pro soud rozhodné. Žalobu podalo státní zastupitelství, na základě podkladů vyšetřovatele. A v 98% soud rozhoduje na základě návrhu státního zástupce. Navrhne-li státní zástupce soudu že je obviněný vinen, je soudem v 98% obviněný odsouzen. Navrhne-li státní zástupce soudu, že je obviněný nevinen, je soudem v 98% obviněný zproštěn obžaloby. Pokud navrhne obhájce obviněného soudu nevinu svého mandanta, tak pouze ve 2% soud rozhodne ve prospěch obviněného. (Pro přesnější čísla si musíme počkat na jinou naší společenskou pozici. Tyto hodnoty jsou orientační a jsou založeny na počtu odsouzených z počtu obviněných osob. Proto nejsou informace opřeny o přesná data).

Soudce: Soudce bude dozorovat činnost státního zástupce a jeho vyšetřovacího týmu. Do trestního řádu přibude zákon, který bude nařizovat jakým způsobem lze a nelze opatřit důkazy. Soudce bude rozhodovat o přijetí onoho důkazu, kde bude hodnotit zda byl důkaz pořízen v souladu se zákonem. Toto bude moct učinit samo-soudem, načež nařídí, nebo nenařídí hlavní líčení. Soudce bude moct v zákonem daných normách opětovně vyslechnout obviněného, svědky a znalce, tak jak tomu je dnes. Avšak společně s přísedícími se rozhodne o užití konkrétních pravomocí soudu. Soudce bude moct zprostit člověka i přes skutečnost, že se obviněný k trestnému činu doznal, ale jednal například v sebeobraně, na základě dlouhodobé šikany, domácího násilí apod. Avšak na trest a výši trestu bude mít již tabulky. Výše trestu bude zmírňována, případně zpřísňována na základě polehčujících, nebo přitěžujících okolností. Již se nebude moci stát, že soudce stejný případ se stejnými okolnostmi bude soudit pokaždé jinak. Nezávislost soudu bude zajištěna, tak jako samotná pravomoc o vině, či nevině obžalovaného. Avšak výši trestu bude muset soud řešit již jen podle tabulek, nikoli v rozmezí od do. Nezávislost soudu bude posílena o samostatnou rozhodovací činnost, kde již státní zástupce nebude mít závěrečnou řeč a tudíž ani nebude navrhovat výši trestu, vinu či nevinu na stranu obžalovaného. To bude moct učinit pouze obhájce obžalovaného, čímž by napadal činnost státního zástupce a tím by se pokoušel věc vrátit k vyšetřování. Soud bude mít jednu pravomoc, která přibude v zákoně. Bude moct obžalovaného odsoudit a zároveň celou věc předat na přešetření, které bude mít na starosti státní zastupitelství vyššího stupně.

Tento systém se aplikuje všude tam, kde vzniká jakýkoli spor dvou subjektů. Budou odlišnosti mezi trestním řízením a občanskoprávním řízením. Avšak, vše bude nastaveno velmi transparentně a tak, aby lidé vnitřně měli jistotu a pocit, že justice je o 100% spravedlnosti, kde se nenadržuje jedné straně. Přesněji: pravidla systému nesmí umožňovat jakékoli zneužití ani jedné ze zúčastněných stran.

Touto změnou zlepšíme a zefektivníme celkovou justici. Ulevíme všem zastupitelstvím nejen v administrativě díky stížnostem, která činnosti vrchního a nejvyššího státního zastupitelství zahlcují.

O důvěře v soud ani nemluvě. A protože snížíme i trestnou činnost novými tresty, tak ubude práce i státním zastupitelstvím a policii ČR.