Nový právní systém

Vložte svůj text...

Od Sametové revoluce jsme vytvářeli nová pravidla systému procesem pokus omyl. Po revoluci se totiž snažilo spousta lidí finančně zahojit a zneužívali k tomu nastavenou důvěru jak v podnikání, tak v mezilidských vztazích. Laicky řečeno, podvádělo se, kradlo a tunelovalo kde se dalo. Úplně stejně tomu bylo i na nejvyšších místech. To že banky půjčovali desítky až stovky miliónů korun skoro každému, nebyl až takový průšvih, jako samotná privatizace státních podniků a tím provázaná kupónová privatizace na které vydělali dnešní miliardáři. Někteří rychlopodnikatelé uniklé informace z resortu Václava Klause zneužili k podvodům, jako byl Viktor Kožený a jeho Harvardské fondy přes které obral skoro polovinu národa a navíc celý národ připravil o prosperitu z aktivit českého námořnictva, což zajistil prodejem celé námořní flotily. Jenže jak roky plynou, tak se na takovéto milníky zapomnělo. Dnešní mladá generace ani neví, kdo byl Viktor Kožený. Dokonce si ani neuvědomují, co se zde dělo za jiné lumpárny.

Avšak kdo si to uvědomuje, tak politici. Jakpak by taky ne, když oni sami jsou našimi zákonodárci. Bohužel se nastavený právní systém tolikrát upravil, že samotná orientace v zákonech vyžaduje specialistu na konkrétní právo. Základem je Ústava ČR, podle které by se jakékoli právo mělo vytvářet. Nechceme zde činit rozbory jednotlivých zákonů. Rádi bychom poukázali na deficit, který je v rozporu s Ústavou ČR a souvisejícími Základními listinami práv a svobod. Jedná se o trestní zákon a trestní řád, který je nadřazen a přizpůsoben všem ostatním zákonům v ČR. Abychom byli schopni účelně nastavit zákony tak, aby byli opravdu spravedlivé, tak je třeba upravit i ostatní zákony a systémy jako je celý systém justice apod. 

Problematika:

Abyste porozuměli tomu co se vám zde snažíme vysvětlit, tak si představte vraha, který je obviněn z vraždy někoho z jeho blízkého okolí. Podle svědků měla oběť nastoupit k němu do vozidla, kde se ještě na parkovišti ve vozidle pohádali a porvali kvůli ženě. Následně již z protokolu policie vyplývá, že obviněný měl oběť v lese úkladně zabít. Obviněný se hájí, že je nevinný. že s obětí opravdu odjel, pohádal se, porval, ale že ji nezabil. Oběť vysadil ve vzteku u lesa a sám odjel pryč. Avšak policie má dostatek důkazů, které prokazují, že je vinen. Jednak pachové stopy z auta, Otisky prstů z auta a čas kdy smrt nastala. A hlavně krvavé stopy oběti na oděvu obviněného, včetně ran a oděrek od oběti, která se bránila. A nyní budeme brát v potaz, že obviněný opravdu oběť nezabil a vrahem je úplně někdo jiný. Souhrou náhod byli v lese zloději, kteří si v lese ukrývali lup z vykradeného kostela. Oběť si chtěla zkrátit cestu přes les a lupiče viděla. Ty nechtěli nic ponechávat náhodě a oběť zabili. Lup pak následně odnesli na jiné místo.

A nyní si sami řekněte, co nevinného obviněného ochrání? Vůbec nic a nikdo. Maximálně náhoda. Systém práva je totiž nastaven tak, že policie, respektive vyšetřovatel hledá důkazy v neprospěch obviněného. Ty následně předá státnímu zastupitelství, které vypracuje žalobu k soudu. Soud má obhajobu obžalovaného za účelovou, protože obžalovaný se podle zákona může hájit i lží, čímž otevírá soudu prostor pro názor, že se jedná o předem připravenou lež, díky které se obžalovaný chce vymanit z trestního postihu. Důkazy hovoří jasně. Státní zástupce sice má v povinnosti činit kroky ve prospěch obžalovaného, ale to se aplikuje pouze v případě, že jsou jasné a průkazné důkazy hovořící o nevině obžalovaného. Advokát může po celou dobu činit návrhy, ale to je tak vše. Pokud nemá žádné vodítko pro jasnou nevinu obžalovaného, tak nemůže učinit nic. Maximálně apelovat na soud o uložení mírnějšího trestu. Státní zástupce však vždy bude navrhovat nejtěžší možný trest. Doživotí, za zvlášť úkladnou vraždu, ke které se i přes nespornou tíhu důkazů obžalovaný nedoznal. A soud v 98% státnímu zastupitelství vyhoví. Sice stanoví vlastní výši trestu, ale to není v tento moment rozhodné.

(Abyste to nechápali špatně, tak zde vůbec nejde o vraha, ale o všechny občany co stojí před soudem trestním i občanskoprávním).

V tento moment vůbec nejde o skutečnost, zda je obviněný vinen, či nevinen, protože oba dva jsou nespravedlivě odsouzeni, byť ten co je vinen, je po zásluze potrestán. Tento systém práva je špatně nastavený, protože neexistuje nic jiného, než že obviněný, či obžalovaný musí před soudem prokázat svoji nevinu. Ono totiž v zákoně stojí, že soud musí obžalovanému prokázat vinu. A ta se prokazuje tím, že soud opětovně pozve svědky, kteří před soudem zopakují co uvedli do protokolu u policie. Důkazy dodané od policie, kteří zajistili kriminalisté a soudní patologové a jiní znalci jsou stejné a neměnné. Ať svědkové změní desetkrát svoji výpověď, nemá to vliv na samotné odsouzení obžalovaného, maximálně to má vliv na polehčující nebo přitěžující okolnosti.

Je jasné, že v momentě, kdy kriminalisté přijdou podle důkazů na konkrétní osobu, která vraždila, není co řešit. Ale i on musí mít právo na spravedlivý proces, ať se nám to líbí, nebo nelíbí. U takovéhoto případu, kde se obžalovaný i doznal, a je jedno zda se doznal pod tíhou důkazů, nebo sám od sebe. I zde jsou polehčující i přitěžující okolnosti, které je třeba přednést soudu, které dnes jsou zastíněny samotným skutkem trestného činu.

Další problematikou justice je nerovnost postavení před soudem. Obhájce není roven žádné protistraně a je pravomocemi nejníže postavenou figurkou v celém procesu. Je dokonce postavením před soudem níže, než samotný obviněný, který má více práv a pravomocí jak samotný obhájce, byť je společensky obhájce vnímán, jakožto počestná a spořádaná osoba, což na ovlivnění případu obviněného, respektive obžalovaného nemá žádný vliv. Bohužel obhájce je společensky vnímán jakožto nástroj pro lidi, který je schopen zajistit nevinu, zproštění, případně výrazné snížení trestu mandanta. Jenže to je omyl !!! V pravé podstatě zákona je obhájce pouhou osobou, která svojí přítomností zajišťuje mandantovi znalost zákonů. Laicky řečeno, osoba která je omezena na svobodě je povinna mít obhájce, čemuž se říká nutná obhajoba. Ta je z důvodu, aby měl obviněný, či obžalovaný právo na na řádnou obhajobu. Osoba která není omezena na svobodě se může hájit u soudu sama, bez přítomnosti obhájce, avšak je povinna znát zákony. Ostatně neznalost zákonů neomlouvá a právě k tomuto účelu je nastavena zákonná účast obhájce u osob omezených na svobodě. Tedy, obhájce zajišťuje svojí účastí v procesu, že klient zná všechny zákony, čímž byl automaticky přijetím obhájce poučen v celé obšírnosti, čímž nebyli popřeny práva z Ústavy ČR a souvisejících Základních listin práv a svobod. To že obhájce práva studoval několik let a studium zakončil státnicemi, tak i přes tento fakt se neorientuje ve všech zákonech. To nikdo neřeší, protože neznalost zákona neomlouvá, byť jsme soukromě pilně studovali, ale se špatným osobním výkladem.

Poslední a docela závažnou problematikou je profesionální deformace soudců, kteří díky této profesionální deformaci nejsou schopni být objektivní. Ani nemohou. Uvědomme si, že zákonodárci, aby zajistili důvěru veřejnosti v samotný soud, tak vytvořili nezávislý soud, který je objektivní a nezaujatý, tedy je nestranný. Samozřejmě že zákonodárci mysleli i na skutečnost, že soudce může být v některých skutečnostech ovlivněn a to v případě, že obžalovaný je jeho známý, kamarád, soused, nebo se projednávaný případ týká jeho osoby. Jenže nám jde o jinou stranu mince. Soudce který vykonává své řemeslo již několik let, tak již pozná podle vystupování svědků a obžalovaných, kdo lže, kdo mluví pravdu, atak podobně. Dokonce soudce zná mnoho scénářů, jak se mohl zločin odehrát. Vše zná ze své soudcovské praxe. A protože soudce není schopen si vyčistit hlavu a vymazat předchozí případy, tak je ovlivňován prožitou historií, čímž si vytváří názory na konkrétní projednávaný případ. Tedy, v ten moment nemůže být nezávislý a objektivní. Objektivitu a nezávislost soudci narušila jeho samotná praxe podle které soudí, což vám potvrdí každý soudce.

A pak je zde další stránka věci. Jeden advokát vyprávěl příběh o soudkyni z Liberecka, která v jednom roce odsoudila dva zloděje aut. Oba dva odcizili vozidlo stejným způsobem. Oba dva odcizili vozidlo ve stejném roce. Dokonce vozidlo odcizili na shodném parkovišti. Vozidla byla stejné značky a stejného roku výroby. Odlišná byla pouze barva vozidel a den kdy byly vozidla odcizena. Oba zloději se hájili stejně, "chtěli se jen projet". Jeden zloděj byl za stejnou činnost 3x ve výkonu trestu a ten druhý byl ve výkonu trestu za stejnou činnost 9x. Soudkyně odsoudila oba dva. Jednomu dala 6 měsíců nepodmíněně, a druhému přiřkla 18 měsíců. Jenže... Tomu co byl ve výkonu trestu 9x přiřkla nižší trest než tomu druhému, který byl ve výkonu trestu 3x. Proč takto nelogicky uložila tresty se můžeme jen domnívat. Ve výsledku oba odsoudila podle práva a v souladu se zákonem, ale je jisté, že objektivita soudu byla něčím narušena. Třeba i dobrou a špatnou náladou pramenící z nemoci, rodinné problematiky, nebo předchozího líčení.

Řešení:

Chceme vytvořit úplně nový právní systém (nejen) pro trestní řízení. Pokud má existovat systém plný povinností, tak musí existovat takový systém práva, který bude opravdově spravedlivý a hlavně jednoduchý na pochopení. Chceme rozšířit pravomoci státnímu zastupitelství, které zajistí každému obviněnému spravedlivý soud. Zároveň chceme vytvořit absolutně nové druhy trestů, které zajistí velmi výrazné snížení hospodářské a majetkové kriminality. Na druhou stranu musíme zajistit, aby neexistovalo tolik zákonů a předpisů, které zajišťují nepřehlednost a vytvářejí skuliny pro obcházení práva. Důležité je, aby lidé nebyli toliko závislý na financích, jak je tomu dnes. Proto nastavíme systém tak, že všem lidem zvýšíme životní standard, tím že snížíme měsíční pravidelné výdaje. (Ať se nám to líbí, či nelíbí, tak je třeba nastavit právní systém tak, aby byl spravedlivý, přehledný a pochopitelný absolutně pro všechny. Pokud se obviněný hájí, že je nevinný, byť se může hájit i lží, tak jeho teze musí být ještě před soudem prověřena, protože jeho obhajoba může být i pravdou. A jediný kdo dnes o oné pravdě rozhoduje je pouze samotný soud. Pro každého občana je důležité, aby měl jistotu, že je-li nevinen, bude vždy osvobozen, což dnes nikdo říci nemůže. Každý stojící před soudem, ať poškozený, ať obviněný, jsou postaveni před nejistotu výsledku, byť je pravda na jejich straně. Námi navržený právní systém onu spravedlnost zajistí). Následně se nemůže stát, že bude kdokoli odsouzen nespravedlivě.

Co je hlavní motorem ke změně, tak skutečnost, že v 98% je rozhodnutí soudu založeno na návrhu státního zástupce. Státní zástupce navrhne vinu, a soud obviněného odsoudí. Státní zástupce navrhne zproštění, soudce reaguje zproštěním. Další co hraje pro změnu právního systému je nezávislost soudu, kde u samotném rozhodování o výši trestu (pomineme-li špatnou právní kvalifikaci od státního zástupce), tak stejný soudce u totožných trestných činů odsuzuje pokaždé jinak a kolikrát i nelogicky. Je zřejmé, že nezávislost a objektivita soudu byla něčím, nebo někým narušena.

Jednou z podstatných změn musí projít celý systém justice. Od trestního řádu po trestní zákon. Od policie, advokátů, po státní zástupce a soudce. Je načase upravit soudcům statut nezávislosti, jelikož nezávislost soudců není hodnotou svobodné společnosti, pokud soudce sám o sobě může prohlásit, že je objektivní a není podjatý. A hlavně soudce jako jediný rozhoduje o vině a trestu obviněného. Tuto soudcovskou nezávislost přeneseme na celý systém trestního řízení. Tím se zamezí neoprávněným odsouzením apod. Soudce bude rozhodovat o osudu člověka, avšak ne pouze na základě vlastního úsudku, nýbrž na základě důkazních hodnot státního zastupitelství, které převezme část nezávislosti. Pokud budou existovat pochybnosti o vině obžalovaného, nesmí být nikdy odsouzen a to až do doby, co se prokáže vina či nevina. Nesmí existovat něco mezi. Buď je člověk vinen, nebo nevinen. Je nepřípustné, aby v nejasnostech se soud přiklonil na jednu či druhou stranu. Přikláníme se k zásadě: In dubio pro reo - v pochybnostech ve prospěch obviněného, kterou budeme chtít vložit jako základní pilíř do Ústavy ČR, pro zajištění práv svobodné společnosti. Aby pochybnosti nebyli závisí na orgánech činných v trestním řízení, kteří zajistí, aby pochybnosti nebyli. Zároveň musí ze systému zmizet klauzule, že se obviněný případně obžalovaný může hájit i lží.

Rozbor řešení:


Vážení příznivci Třetí cesty. Z těžkým srdcem jsem byl donucen z webových stránek stáhnout rozbor řešení daných problematik, a to z důvodu, že momentální politické garnitury chodí na tyto webové stránky a snaží se mé myšlenky realizovat. Pokud jde o samotnou realizaci, tak s tím nemám sebemenší problém, protože by celou tu práci udělali za mě, a já se mohl věnovat příjemnějším věcem. Jenže problém je v tom, že oni vezmou moji myšlenku a předělají ji ke své politické ideologii, čímž vznikne úplná spachtlanina, která nelze v praxi aplikovat. Narovinu řeknu, že politické hnutí ANO mi vzala nový volební zákon. Do dnešních dnů je ani nic takového nenapadlo a v momentě, kdy jiný o tom píše, tak kradou myšlenky. SPD Tomio Okamury také nejsou bez viny. Do dnešního dne v Poslanecké sněmovně navrhli a přes média veřejnosti sdělili minimálně 3 mé myšlenky a ideologie. Celkově mi garnitury vzali: Změna volebního zákona, Doživotní renta pro řidiče nákladních vozidel, zestátnění exekutorů apod. Kdyby alespoň znali detaily a kořen oné problematiky, (jakožto tvůrci ideologie), tak by ony ideologie bez problémů prosadili. Jenže oni jsou pouze plni myšlenek o tom, jak je vše špatné. Bez konkrétních řešení a provázanosti s jinými ideologiemi nelze změny reálně provést. Proto jakákoli ideologická myšlenka je v rukou ANO určena pouze k jejich profitu, a u SPD je automaticky odsouzena k záhubě. Děkuji za pochopení. 

Petr Fabián