Nový volební zákon

V České republice máme 14 krajů. K 31. srpnu 2020 bylo v ČR 10.694.364 obyvatel

  1. Hlavní město Praha: 1.325.280 obyvatel
  2. Jihočeský kraj: 643.408 obyvatel
  3. Jihomoravský kraj: 1.192.698 obyvatel
  4. Karlovarský kraj: 294.331 obyvatel
  5. Kraj Vysočina (Jihlavský): 509.817 obyvatel
  6. Královéhradecký kraj: 551.343 obyvatel
  7. Liberecký kraj: 443.842 obyvatel
  8. Moravskoslezský kraj: 1.198.534 obyvatel
  9. Olomoucký kraj: 631.836 obyvatel
  10. Pardubický kraj: 523.054 obyvatel
  11. Plzeňský kraj: 590.461 obyvatel
  12. Středočeský kraj: 1.388.185 obyvatel
  13. Ústecký kraj: 819.713 obyvatel
  14. Zlínský kraj: 581.862 obyvatel
Zdroj: Český statistický úřad 2020

Volby do Poslanecké sněmovny jsou založeny na zásadách všeobecnosti, tajnosti a rovnosti hlasů. 

Problematika:

Při detailnějším pohledu na výše uvedený počet obyvatel podle krajů, nemůže uniknout fakt, že hlavní město Praha a například Karlovarský kraj má obrovský rozdíl počtu obyvatel na volební okrsek. Pokud budeme volit z Karlovarského kraje konkrétní politickou stranu, tak nebudeme schopni ovlivnit, kdo se do Poslanecké sněmovny z námi volené politické strany dostane, i když budeme kroužkovat jako o život. Avšak co svými voličskými hlasy jsme schopni ovlivnit, tak skutečnost, že v celorepublikovém hlasování jsme pomohli těm, které nejenže neznáme, ale oni se v našem kraji nikdy na agitaci neobjevili.

A takto vypadá naše politická scéna dnes. Máme 200 poslanců v dolní komoře Parlamentu. Kolik jich znáte osobně a kolik jich znáte z médií? 5? 10? 20? Myslím, že ti hodně dobří z vás napočítají maximálně 40 politiků. Jenže je jich tam 200, tak kdo je těch 160 zbývajících? KDO JSTE? Nikdy jsme o vás neslyšeli. A jak je možné dle kandidátních listin, že se tito neznámí lidé drží v politice toliko volebních období?

Takto nastavený systém musíme změnit. Není rovnoprávný vůči celku. Pokud například v Karlovarském kraji vyhraje volby nějaká místní politická strana, tak nezíská ani 5% které jsou bránou do Parlamentu ČR. A přitom by tuto konkrétní politickou stranu volili i v jiných krajích. Rovnoprávnost voleb musí být vyvážená vůči povaze druhu voleb. To znamená, že budou-li volby do Parlamentu ČR, přesněji do dolní komory Parlamentu, tak kandidátní listiny musí být ve všech volebních krajích stejné. Přeci jen politici rozhodují o celé ČR a všech občanech ČR, nerozhodují pouze na lokální (krajské) úrovni. Takto postavená argumentace jasně definuje protiústavnost, kde jsou popřena práva všech občanů ČR. Volby do Poslanecké sněmovny jsou založeny na zásadách všeobecnosti, tajnosti a rovnosti hlasů.

To stejné platí i u voleb do horní komory Parlamentu (senátu). Tam sice politici obhajují sami sebe a svůj um, což by mělo být i u politiků do Poslanecké sněmovny, ale opět kandidují na lokální úrovni pro rozhodování o celé naší zemi.


Co je v politice velmi stěžejní, tak skutečnost, že politika je o veřejném mínění lidí. Tedy vše je o jakési fikci, která je účelně mířena na voliče přes mediální propagandu, která je tvořena po celou dobu funkčnosti politické strany. Volby nejsou o realitě a faktickém stavu konkrétního politika, případně politické strany či hnutí. To je hodnota, která by měla být prioritní pro naši zem. V Parlamentu nesmí být lidé, kteří jsou profesionálové na jednu konkrétní hodnotu, nýbrž každý náš politik by měl ovládat alespoň 80% ze všeho, co musí politici dnes řešit. Lidé kteří jsou profesionálové na konkrétní odvětví, by měli být najímáni vládou na řešení, či konzultaci dané problematiky v konkrétním odvětví. Dnes tomu je naopak. Ruka ruku myje, a tudíž se do Poslanecké sněmovny ČR dostávají lidé, kteří by tam neměli vůbec být.

Tento trend musíme změnit. Jen tak zajistíme funkčnost a vyváženost celé naší společnosti. Problém spočívá v hodnotě politické ideologie, která svoji propagandou zastiňuje faktický intelektuální stav konkrétních politiků. Ba dokonce jde samotná problematika ještě dál. Politické kluby se strategicky dohodnou na konkrétním postupu, a to před hlasováním, nebo dohodami s jinou politickou stranou se kterou jsou v koalici, a to různými ústupky (kompromisy) apod. Politická ideologie potlačuje názory členů politického hnutí či strany, kde rozhodnutí závisí na zvoleném vedení strany. To znamená, že veškeré kompromisy, které politici činí v rozporu s politickou ideologií je i v rozporu se stanovami té konkrétní politické strany, či hnutí, která kompromis učinila. Tím chci demonstrovat fakt, že úzká skupina lidí (zvoleni za politickou stranu jednat), jednají v rozporu s politickou ideologií, díky které získala politické hlasy, členy a dokonce i vznik oné strany, či hnutí. Tím bych rád poukázal na fakt, že stanovy té či oné politické strany či hnutí jsou úplně k ničemu, pokud vedení strany jedná v rozporu s ideologií vepsanou ve vlastních stanovách. A nyní se dostáváme k jádru věci. Členové konkrétní politické strany, či hnutí se ztotožňují s její ideologií pouze z části. To vychází z praxe na základě mediálního vyjádření konkrétních politiků. To tedy znamená, že ideologie politické strany je pouhým nástrojem na voličské hlasy, které podporují komentáře konkrétních zástupců strany. Pokud budeme mít pouze tři politické strany, kterou bude například ODS a na straně druhé SPD a na straně třetí KSČM, kde všechny tři politické strany budou mít v programu jednu jedinou a stejnou propagandu "zajistíme Vám nulové daně", tak o vítězi voleb rozhodnou pouze sympatie a antipatie, nebo počet členské základny, případně lépe vytvořená veřejná show, ba dokonce větší důvěra v tu konkrétní politickou stranu. Tím bych rád poukázal na fakt, že dnešní politické strany mají v programech totožné programové cíle, jako ty konkurenční a vyhraje pouze ta, které se podařilo u lidí vytvořit kladné veřejné mínění.

Toto je úplně špatně, protože se jedná o celospolečenskou fikci, která má pouze za účel přesvědčit voliče, že oni jsou ti nejlepší na řízení národa. Ve výsledku spousta politických stran neplnila volební cíle, avšak my obyčejní lidé, když jsme to zjistili, tak již bylo na změny pozdě. Tento stav využil Andrej Babiš s hnutím ANO, který pojal volební propagandu právě proti stereotypnímu průběhu voleb. Jediné co změnil je chování a přístup politiků. Nikdo z občanů ČR nemůže říct, že by se mu díky Andrejovi Babišovi žilo lépe než předtím. Díky vstupu Andreje Babiše do politiky se do Poslanecké sněmovny dostali i Piráti. A můžeme pokračovat dál. Mikuláš Minář z Milion chvilek pro demokracii se bude snažit do politiky taktéž vstoupit. A bude se o to snažit dalších cca 150 politických stran, či hnutí. Každý bude vytvářet mediální propagandu (fikci), která zastíní osobnosti zastupující konkrétní stranu. To se musí změnit, jinak se z tohoto trendu nijak nevymotáme.

Rovnoprávnost voleb je dalším tématem k zamyšlení. Představte si volby do Poslanecké sněmovny v roce 2017, které vyhrálo hnutí ANO s 1.500.113 voličskými hlasy. vůči cca 10.610.000 miliónům obyvatelstva.

Existují tři úhly pohledu na konkrétní stav.

  1. První úhel pohledu je zákonný, který podle nejvyššího počtu voličských hlasů umožnil hnutí ANO řídit naší zem. Tento úhel pohledu není potřeba rozebírat. Každý jej zná.
  2. Druhý úhel pohledu je výše počtu hlasů vůči všem občanům ČR, který vyjadřuje podporu necelých 14,2% obyvatelstva, což je opravdu málo na to, aby názorově motivoval a řídil cca 85,8% obyvatelstva s jinými politickými hodnotami. Jistě chápete, že jakékoli rozhodnutí vlády se dotýká nejen voličů, ale i nevoličů, tedy i dětí, například ministr, či ministryně školství. 14,2% je velmi málo na to, aby kterýkoli vítěz voleb ovlivňoval svým rozhodnutím 85,8% obyvatelstva s jinou politickou ideologií, představami a názory.
  3. Třetí úhel pohledu je výše počtu hlasů vůči všem  odevzdaným hlasům. Volební účast byla 60,84% z celkových 8.374.501 registrovaných voličů, což vychází na 5.091.065 odevzdaných hlasů. Tento bod lze rozdělit na další úhly pohledu. a) Celkový počet hlasů vítězného hnutí ANO bylo pouhých cca 17,9251% z celkového počtu registrovaných voličů. b) Když vezmeme počet odevzdaných hlasů podle ideologie politických stran mimo vítězného hnutí ANO, tak ostatní získali 3.590.952 hlasů, což je cca 70,36% vůči vítěznému hnutí ANO, které získalo 29,64% z celkového počtu odevzdaných hlasů.

Ta myšlenka u bodu 3 je jinde než z kontextu vyplývá.: Každá politická strana, která se účastnila voleb do Poslanecké sněmovny měla své zastoupení voličů. Každá strana má svoji vlastní ideologii, která ji zajišťuje určitou unikátnost oproti konkurenčním politickým stranám. Pokud vítězné hnutí ANO získalo 29,64% z počtu odevzdaných hlasů, což vychází na cca 17,93% z počtu registrovaných voličů a 14,2% z celkového počtu obyvatel, tak podle počtu odevzdaných hlasů přiřazených konkrétním politickým stranám a jejich ideologiím vyplývá, že většina obyvatel (přesněji 70,36%) má odlišnou politickou ideologii a proto nevolili vítězné hnutí ANO. Avšak na základě zákonnosti je více 29,64% než 70,36%. Ještě více přesněji: 14,2% je více něž 85,8%. Co tím chce básník říci? Unikátní ideologie vítězného hnutí ANO uspokojí svojí politickou ideologií pouze 17,93% obyvatel. Ten zbytek (82,07%) nebude s rozhodnutím vlády souhlasit, protože jejich představa je jiná, odlišná.

Tím se dostáváme do situace, kde není zajištěna podmínka práv občanů, kde většina práv obyvatel je potlačována menšinou obyvatel, a to proti jejich zjevné vůli, jen proto, že je vše zákonně nastaveno špatně. Tedy systém voleb je špatně nastaven a je potřeba jej změnit. Nestačí mít právo volit, je třeba zajistit, aby samotné volby a jejich systém (mechanismus) nepoškozovali voliče na jejich právech.

  • Problematika voleb spočívá i v samotném výpočtu hlasů, který je závislý nikoli na počtu registrovaných voličů, ale pouze na počtu PLATNÝCH odevzdaných hlasů, do kterých se nezapočítává celková volební účast.
  • Další problematika je připočítávání hlasů ze zahraničí, které byli v roce 2017  připočteny kandidátům ze Středočeského kraje, nikoli kandidátům ke krajům, kam voliči svojí místní příslušnosti spadají, byť volí ze zahraničí. To je protiústavní, protože to není v souladu s volebním řádem, který jasně stanovuje, kde (v jakém volebním okrsku) může občan volit. Zákonná klauzule která tento přípočet hlasů umožnuje, potlačuje práva všech účastníků voleb, protože upřednostňuje ty kandidáty, kterým hlasy ve 100% nenáleží. 
  • Posledním problémem je volební účast lidí, kteří na základě pracovních povinností nejsou schopni volit. Vezmu jeden příklad za všechny. Řidiči v mezinárodní kamionové přepravě. Ti nejsou schopni volit ani v zahraničí, protože jim to znemožňuje hned několik zákonných faktorů. 1) Nesmí opustit vůz a náklad (asi 6 důvodů proč nesmí opustit vozidlo a náklad. Od pojišťoven počínaje, přes jiné zákony konče). 2) Jsou v pracovním poměru a nemohou si zajet např. do 400-800km vzdáleného volebního místa (Ambasáda ČR) v zahraničí. 3) Není schopen vjet s nákladním vozidlem do míst, kde je volební místo (Ambasáda ČR). Jen při vjezdu do ulice by jej mohli zastřelit. Paříž-Lyon, Brusel, Londýn, Berlín, tam všude se nesmí s nákladním vozidlem ani přiblížit. 4) Odpočivadla pro kamiony jsou velmi vzdálené od volebních míst. To znamená, že i kdyby se šofér rozhodl porušit BOZP a jiné předpisy a nařízení, kde by opustil své vozidlo, tak není reálné, aby se k volební urně na Ambasádu dostal včas. Například Lyon. Odpočívadla jsou 19km vzdálené od volebního místa, kde řidič musí ujít okolo 33 km díky oplocení podél dálnice. 5) Zákon 561/AETR, který od roku 2007 nahrazuje Nařízením č.561" Evropského parlamentu, (nařízení o dobách řízení a odpočinků v silniční nákladní a osobní dopravě) který nařizuje všem řidičům nákladních vozidel povinnou přestávku, dobu jízdy apod. Tento samotný zákon (nařízení) zamezuje řidičům dostat se do místa určení včas, nehledě na faktory časových oken vykládek a nakládek zboží.
Tato problematika se týká daleko více profesí než jsou řidiči v mezinárodní nákladní přepravě. Například strojvedoucí, letci a letušky, lékaři, prodavači apod. Těch profesí je tolik, že není možné to přehlížet. Například nemocní lidé jak v domácí péči, tak v nemocnicích. Systém není dokonalý, ani my lidé nejsme dokonalý. Avšak můžeme upravit volební zákon tak, aby byl pro většinu obyvatel přínosem a byl rovnoprávný.

Řešení: 

Vážení příznivci Třetí cesty. Z těžkým srdcem jsem byl donucen z webových stránek stáhnout rozbor řešení daných problematik, a to z důvodu, že momentální politické garnitury chodí na tyto webové stránky a snaží se mé myšlenky realizovat. Pokud jde o samotnou realizaci, tak s tím nemám sebemenší problém, protože by celou tu práci udělali za mě, a já se mohl věnovat příjemnějším věcem. Jenže problém je v tom, že oni vezmou moji myšlenku a předělají ji ke své politické ideologii, čímž vznikne úplná spachtlanina, která nelze v praxi aplikovat. Narovinu řeknu, že politické hnutí ANO mi vzala nový volební zákon. Do dnešních dnů je ani nic takového nenapadlo a v momentě, kdy jiný o tom píše, tak kradou myšlenky. SPD Tomio Okamury také nejsou bez viny. Do dnešního dne v Poslanecké sněmovně navrhli a přes média veřejnosti sdělili minimálně 3 mé myšlenky a ideologie. Celkově mi garnitury vzali: Změna volebního zákona, Doživotní renta pro řidiče nákladních vozidel, zestátnění exekutorů apod. Kdyby alespoň znali detaily a kořen oné problematiky, (jakožto tvůrci ideologie), tak by ony ideologie bez problémů prosadili. Jenže oni jsou pouze plni myšlenek o tom, jak je vše špatné. Bez konkrétních řešení a provázanosti s jinými ideologiemi nelze změny reálně provést. Proto jakákoli ideologická myšlenka je v rukou ANO určena pouze k jejich profitu, a u SPD je automaticky odsouzena k záhubě. Děkuji za pochopení. 

Petr Fabián