Školství

Vložte svůj text...

Školství

Velký zlom nastal po francouzské revoluci (1789-1799), kde monarchové vymysleli velmi propracovaný systém školství, který byl v té době pouze v rukou katolické církve, alespoň v západním křesťanském světě. Tuto událost znáte pod pojmem osvícený despotizmus, což bylo na přelomu 18 a 19 století. Tehdy bylo vytvoření pojetí vzdělání, které je veřejné, bezplatné a povinné.

Školy jak je známe dnes, vznikly na konci 18 a na začátku 19 století v Prusku. Aby se zabránilo revolucím, jako těm ve Francii, monarchové nastolili určité "osvícení", aby uspokojili lid, ale zároveň zachovali absolutismus. Pruská škola byla založena na silném oddělení tříd a kast. Její struktura, podobně jako ve Spartě, prosazovala disciplínu, poslušnost a autoritářský režim. Co tito poučení despotové hledali? Poddajné a poslušné lidi, kteří by mohli být cvičeni pro války, ke kterým občas docházelo mezi rozvíjejícími se zeměmi. Například Kateřina Veliká povolala do Ruska francouzské encyklopedisty, aby školský systém sestavili. Diderot, který byl z nich nejslavnější, nepřipravoval tento soubor podkladů pro výchovu občanů, ale poslušných poddaných těchto států. Zprávy o úspěšném vzdělávacím modelu se rychle šířily a během několika let američtí a evropští pedagogové navštívili Prusko, aby model kvalifikovaně převzali. Časem se z něho stal mezinárodní model. Mnoho zemí dovezlo tento moderní systém jako veřejné vzdělávání pro každého, které je rovnoprávné, přičemž podstata samotného systému vzešla z despotismu, který hledal, jak zachovat stávající elitářské modely a rozdělení tříd. Takový byl zrod veřejného školství, a ten může za naše zkreslené názory na jednotlivé úhly pohledu. Lidé byli oklamáni mocnými, kde se jim školství prezentovalo jako rovnoprávné, ale ve výsledku šlo o jednodušší způsob řízení lidí, pomoci intelektuální úpravy myšlení.

Asi tomu nebudete věřit, ale tento systém funguje do dnes. Nejen že je základní vzdělání veřejné, bezplatné a povinné. Ale ono základní vzdělání v sobě nese prvky na úpravu myšlení lidí. Dnes v době svobody člověka, školy vyučují tak, aby dětem vštěpovaly myšlenky a potlačovala se jejich kreativita. Systém školství působí na všechny stejně, a u všech vytváří jeden úhel pohledu na svět. Problém je, že tento mechanismus se šíří jako trend, kde sami rodiče o tomto prohnilém systému neví, protože sami byli vlastními rodiči vychováváni dle tohoto systému a ti byli taktéž ovlivněni vlastními rodiči atd., atd. Ve své podstatě se od počátku školství mnohé změnilo, ale pouze v kvantitě učiva. Dnes je vrtící se dítě usměrňováno a kolikrát označeno poruchou ADHD. Všichni jsme vychováváni stejně, tak abychom nevybočovali, tak abychom mohli pracovat, ale ne tak abychom se ptali proč. Ve své podstatě je tato implementace ve společnosti tak dlouhodobá, že si ani nejsme schopni uvědomovat samotná negativa ze samotné výuky, která nejenže potlačují naši kreativitu, ale i jiné. Bereme vše jako normální stav, kde se takto chovají všichni. A protože je tento systém natolik zažraný, tak jej i jako takový bráníme a neuvědomujeme si i takové faktory, že systém školství nás automaticky vkládá do chudé sociální vrstvy odkud se musíme propracovávat na vrchol a mnoho dalších. Jistota zaměstnání a jistota pravidelného příjmu ve společnosti, která je postavena v závislosti na financích, soutěživosti a jiných, není správným řešením pro naši budoucnost. My se to musíme pokusit změnit. 

V prvé řadě bychom změnili systém školství, které by se nastavilo na děti a jejich kreativitu. Co je svobodného na tom, že malé děti jsou nuceny navštěvovat každý všední den školu, kde se dozvídají od všeho trochu? Je to nesmyslný přežitek řízení lidské populace, kde opět člověk zasahuje a mění tím (potlačuje) rozvoj člověka. Vytvořili jsme nový systém školství implementačně vhodný do dnešního ekonomického systému, který absolutně od základů převrátí společenskou šablonu. Zavládla by účelnost a spokojenost všech stran. Dnešní škola není o dětech, ale o dospělých, kdy vrtící se dítě je usměrňováno, a kolikrát označeno například ADHD a jinými diagnózami.

Představte si školku od 3 do 8 let věku dítěte. Jsou v ní včetně učitelů i psychologové, kteří mají za úkol rozpoznat u dětí jejich přednosti. Podle kreativity dítěte by bylo dítě dáno na speciální školu, která by se zaměřovala pouze na přednosti dítěte. Již žádné bezúčelné potlačování dětského potenciálu, kreativity a inteligence. Dítě by šlo přesně ve stopách vlastní volby, kterou ovládá nejlépe a která ho očividně baví. Ve výsledku dítě bude mít vždy na výběr koncový profesní obor v odvětvích, ve kterých bude moct uplatnit vlastní vrozené přednosti. Tyto školky by nahradily dnešní systém školství první, druhé, a třetí třídy. Již žádné známkování a soutěživost, ale efektivita a práce s dětmi. Existuje spousta učiva, které člověk ke své činnosti nepotřebuje a nepotřebuje ono učivo ani k životu.

Základem předělání učiva by bylo od potřebného po nepotřebné, jak k životu, tak k činnostem v dospělosti. Číst psát a počítat musí všichni. Ale rýsovat, nebo počítat složité matematické úlohy o neznámých apod., to již není pro vše. Pak jsou informace celospolečenské, které je potřeba dětem taktéž předat. Od historie počínaje, po fyziku, chemii atd., ale to bude až pro poslední ročníky, kteří látku pojmou snáze než děti ve 4 třídě.  

Ve spolupráci s odborníky bychom vytvořili nový systém vzdělávání, které by bylo účelné a které by naučilo děti jiným hodnotám než získávají dnes. Děti se učí toliko učiva, že v dospělosti si pamatují maximálně 3% z celé nauky.

Do budoucna bychom chtěli, aby střední a vysoké školy byly vlastněny a řízeny firmami, jichž se výsledný obor dotýká, a to až do doby, co nahradíme celý systém školství jinou platformou výuky. Tím se nabízí způsob individuálního studia, které by státní pokladně nejen ušetřilo náklady na studenty, ale zároveň by do státní pokladny tekly daleko větší proudy financí, a to ze studentů, kteří by na středních a vysokých školách pobírali platy od budoucích zaměstnavatelů. Jak je to možné? Pro jasné pochopení si uveďme příklad stavbyvedoucího. Stavbyvedoucí má vysokoškolské vzdělání, ale jedná se o teoretika. Praktik je až na stavbě při řízení stavby. Co kdyby budoucí stavbyvedoucí šel na střední odborné učiliště, kde by měl týden školy a týden praxe, tak jako je u oboru zedník? Po třech letech, kdyby úspěšně složil závěrečnou zkoušku ústní, písemnou a z praxe, by šel na přípravnou dvouletou školu (nástavba), která by vyústila v závěrečnou zkoušku písemnou a praktickou, a pak by byl mistr na stavbě. Následně by se posunul na vysokou školu... Od druhého ročníku učebního oboru je již na částečný úvazek u zaměstnavatele, který je jedním z vlastníků školy. Dále, při dvouleté nástavbě by byl u jiného z vlastníků, což podporuje i jiné faktoringy, které jsou spojené s jinou mentalitou a systémem řízení firmy. No, a vysoká škola, tam by byl stážistou u velké stavební firmy... atd., atd. Automaticky by tím vznikl systém firem, které by nejen spolupracovaly, ale podle velikosti by měly na starosti i stupně výuky. Nebo že bychom to byli schopni vytvořit i jinak? Pro dnešní nastavený systém by toto bylo nejideálnější, ale jedná se o jakousi přípravu, kterou by dnešní společnost nepřijala. Musí se učinit spousta kroků, které zajistí výše uvedený záměr. Takto se dá velmi efektivně zajistit, aby studenti nechodili jen na TOP školy, které jim v budoucnu zajistí díky vysokým příjmům lepší životní standard. Kdo pak bude zajišťovat černá řemesla? A hlavně, lidé budou ve svých zaměstnání spokojeni.

Někdo by mohl argumentovat, nebo namítat, že bychom tímto krokem potlačovali svobodné rozhodování člověka a nutili bychom ho k něčemu, co by ani sám nemusel chtít. Jenže kolik lidí dnes pracuje v odvětví ve kterém vystudovala? Kolik lidí opustilo své první zaměstnání z důvodu osobní nespokojenosti? Kolik lidí pracuje ve společnostech, kde je vnitřně uspokojuje jejich pracovní náplň a kolik lidí pracuje pouze s motivací finančního zisku? Co když budeme schopni nalézt u každého člověka jeho přednosti, které umocníme, a které je budou vnitřně uspokojovat? A to nejen z důvodu, že dané přednosti ovládají na jedničku. Možná to zní jako utopie, ale pokud neučiníme nic, tak si tím (již dnes) nekontrolovatelně zajišťujeme takové názorové složky, které nám říkají co je správné a co špatné, byť by mohli znamenat opak. Faktem je a zůstává, že člověk se dá naučit cokoliv. Ale ne každý onu činnost bude vykonávat správně a ne každého bude výsledná činnost bavit. My jenom chceme, aby děti měli šanci. Pokud má někdo sportovní vlohy, tak ať se věnuje sportu. Pokud je někdo kreativní, tak ať si vybere z oborů, které s kreativitou pracují. Pokud má někdo nádherný hlas, tak ať zpívá. Avšak číst, psát a počítat, včetně základních informacích o nás lidech, naší planetě a Zemi, to se budou učit úplně všichni. 

Důvodem pro změnu nás motivuje fakt, že například rýsovat nepotřebuje umět 95% řemesel a činností vykonávajících se v ČR. Právník, pekař, automechanik, zedník, malíř, prodavač, operátor, apod. A takových hodnot je ve školství mnoho. Vesměs škola


Netvrdíme, že jsme ve školství dokonalý, proto výše uvedené berte jako pouhý názor a nástin, který se může realizovat úplně jinak. Avšak i snaha se počítá, což se o ostatních politických stranách říci nedá.

Podpora sportu je také jedna z hodnot, kterou budeme chtít vyřešit. Sport je důležitý a systém by měl pomoci mladým lidem se alespoň pokusit o nalezení vlastního talentu. To stejné platí pro umělce a hudebníky. Vše se musí s odborníky do-vymyslet.

Co ale chceme, a jsme si tím jisti, je systém IT, který umožní lidem nejen studovat na jakékoli škole na světě, ale také studovat v jakémkoli věku. Tento systém IT by byl úzce propojen se systémem IT o kterém jsme se zmínili v sekci místního rozvoje. Investice a rozvoj Kardašovi škály pro všechny občany Světa. (Krok který je důležitý pro celou naší společnost a budoucnost. Krok který sjednotí veškeré organizace zabývající se modernizací nejen energetického průmyslu).

Nejedná se o jednoduchý krok, ale umožní nám určitou suverenitu. Nově vytvořená mezinárodní organizace, která umožní každému člověku vymyslet cokoli, co jiní vědci vymyslet nebyli schopni. Ať svojí omezenou dobou, nebo nedostatkem informací. Možná to zní bláhově, ale zastáváme zdravou teorii, že pokud existujeme my v naší sluneční soustavě, tak musí existovat i jiní v jiných slunečních soustavách. A zákonitosti matky přírody u nás budou funkční i u nich. Tedy právo silnějšího. Ten kdo dosáhne civilizace typu III, (galaktická civilizace), tak ten bude schopen ovládnout civilizace typu I a II. My nejsme ani na úrovni civilizace I. Je třeba o těchto tématech hovořit nahlas, byť se na nejvyšších úrovních světové politiky o těchto problematikách hovoří. Onen systém IT bude schopen poskytnout veškeré aplikace, software, ale i super výkonné počítače, včetně všech dostupných informací o dané problematice.

Nejtěžší bude nastavení systému, který bude akceptován ostatními zeměmi. Ale toto je budoucnost. Toto přesahuje veškeré naše dosavadní zkušenosti a výtvory.

Rychlé menu