Změna povinné školní docházky

Je jasné, že vycházíme z ideologie budoucnosti, kam musíme našimi změnami směřovat. Nikdo nesmí být závislý na čase. Čas je sice důležitý, ale lidské hodnoty a vývoj naší populace je důležitější. Musíme vytvořit absolutně nový systém, platformu, kterou budeme uskutečňovat (realizovat) třeba i 150 let. Nesmíme být závislý na financích. Finance nesmí ovlivňovat náš život. Každý musí mít automaticky zajištěné základní životní potřeby, což jsou potraviny, voda, ošacení a bydlení. Je třeba nastavit systém tak, abychom nebyli závislý na okolních státech, v těchto základních hodnotách. Je třeba zajistit, abychom se odlišili od okolních států a nenechali se strhnout jejich dlouhodobými trendy. Musíme vytvářet movité věci tak, aby nám vydrželi po celý život. Musíme produkovat jen to nejlepší na světě, abychom nevytvářeli prostor pro horší a nekvalitní výrobky, které jsou levné. Než koupit za celý život 5 televizí za 10-20 tisíc korun, tak raději zaplaťme 100 tisíc korun za televizi, která nám kvalitou vydrží celý život. Proč bychom měli mít 5 biliónů druhů ponožek, triček, košil, svetrů, mikin, tepláků apod? Když nás je 7 miliard, a to na celém světě? Musíme vymyslet systém recyklace použitých věcí.  Proč musíme mít toliko druhů automobilů s toliko výbavy? Kolik těch aut skončí na vrakovištích? Proč, proč, proč? Musíme stoprocentně vytvořit bezodpadové hospodářství. Bude to těžké. Bude těžké bojovat s volnomyšlenkářstvím každého člověka, které je dnes nastaveno na požitkářství a uspokojování svých osobních potřeb. Ale pokud to neučiníme, tak děti našich vnoučat a jejich děti budou řešit otázky samotného přežití. Velmi velkým tempem likvidujeme přírodu, životní prostředí a surovinové zdroje, a to vše pro naší osobní potěchu, finanční prospěch a moc. Vytváříme zavedeným systémem nerovnosti ve společnosti, jak sociální, tak mentální. Dnes jsou lidé na nejvyšším stupni blahobytu a prospěchu. Tento systém všem lidem splňuje jejich sny a touhy, a to výměnou za finance. Lidé mající luxusní vily a fešácká auta, kteří nemusí řešit otázku slev v supermarketech neřeší otázku budoucnosti nás všech. Řeší jen budoucnost vlastní rodiny a neuvědomují si, ani si nepřipouští, že oni jsou základním motorem pro zbytek populace, kteří se chtějí dostat na jejich společenskou úroveň, protože lidé mají s čím porovnat vlastní způsob života. Avšak za jakou cenu? Za cenu nezákonných aktivit, obrovského plýtvání nerostného bohatství, chudoby druhých, zhoršování mezilidských vztahů a obrovského znečišťování přírody. Lidé si ani neuvědomují takový detail, co znamená 1x vyprodukovaný odpadkový koš za den. To je cca 1,8 kilogramů denně na osobu x 365 dní x 10.500.000 obyvatel x cca 60 let. Lidé přeci za odpad zaplatili, tak to nemusí řešit, nebo ne? Lidé se chtějí mít lépe. Jenže to nejde donekonečna. Demokracie je fajn, ale je potřeba zajistit plošnou osvětu veřejnosti, abychom se postupně dostali z těchto nesmyslných hodnot a trendů.

Je to pouze o našich dětech. Je to o nové a moderní učební nauce.

Problematika:

V Česku vznikl organizovaný školní systém 6. prosince 1774, díky císařovně Marii Terezii, který byl určen pro děti od 6-12 let. Velký zlom nastal po francouzské revoluci (1789-1799), kde monarchové vymysleli velmi propracovaný systém školství, který byl v té době pouze v rukou katolické církve, alespoň v západním křesťanském světě a v Českých zemích. Tuto událost znáte pod pojmem osvícený despotizmus, což bylo na přelomu 18 a 19 století. Tehdy bylo plošně vytvořeno pojetí vzdělání, které je veřejné, bezplatné a povinné, byť povinnost navštěvovat školu, vzniklo díky Marii Terezii.

Školy jak je známe dnes, vznikly na konci 18 a na začátku 19 století v Prusku. Aby se zabránilo revolucím, jako těm ve Francii, monarchové nastolili určité "osvícení", aby uspokojili lid, ale zároveň zachovali absolutismus. Pruská škola byla založena na silném oddělení tříd a kast. Její struktura, podobně jako ve Spartě, prosazovala disciplínu, poslušnost a autoritářský režim. Co tito poučení despotové hledali? Poddajné a poslušné lidi, kteří by mohli být cvičeni pro války, ke kterým občas docházelo mezi rozvíjejícími se zeměmi. Například Kateřina Veliká povolala do Ruska francouzské encyklopedisty, aby školský systém sestavili. Diderot, který byl z nich nejslavnější, nepřipravoval tento soubor podkladů pro výchovu občanů, ale poslušných poddaných těchto států. Zprávy o úspěšném vzdělávacím modelu se rychle šířily a během několika let američtí a evropští pedagogové navštívili Prusko, aby model kvalifikovaně převzali. Časem se z něho stal mezinárodní model. Mnoho zemí dovezlo tento moderní systém jako veřejné vzdělávání pro každého, které je rovnoprávné, přičemž podstata samotného systému vzešla z despotismu, který hledal, jak zachovat stávající elitářské modely a rozdělení tříd. Takový byl zrod veřejného školství, a ten může za naše zkreslené názory na jednotlivé úhly pohledu. Lidé byli oklamáni mocnými, kde se jim školství prezentovalo jako rovnoprávné, ale ve výsledku šlo o jednodušší způsob řízení lidí, pomoci intelektuální úpravy myšlení.

Asi tomu nebudete věřit, ale tento systém funguje do dnes. Nejen že je základní vzdělání veřejné, bezplatné a povinné. Ale ono základní vzdělání v sobě nese prvky na úpravu myšlení lidí, které si ani neuvědomujeme. Dnes v době svobody člověka, školy vyučují tak, aby dětem vštěpovaly myšlenky a potlačovala se jejich kreativita. Systém školství působí na všechny stejně, a u všech vytváří jeden úhel pohledu na svět. Problém je, že tento mechanismus se šíří jako trend, kde sami rodiče, politici, ale ani učitelé o tomto prohnilém systému neví, protože sami byli vlastními rodiči vychováváni dle tohoto systému a ti byli taktéž ovlivněni vlastními rodiči atd., atd. Ve své podstatě se od počátku školství mnohé změnilo, ale pouze v kvantitě učiva. Dnes je vrtící se dítě usměrňováno a kolikrát označeno poruchou ADHD. Všichni jsme vychováváni stejně, tak abychom nevybočovali, tak abychom mohli pracovat, ale ne tak abychom se ptali proč. Ve své podstatě je tato implementace ve společnosti tak dlouhodobá, že si ani nejsme schopni uvědomovat samotná negativa ze samotné výuky, která nejenže potlačují naši kreativitu, ale i jiné hodnoty. Bereme vše jako normální stav, kde se takto chovají všichni. A protože je tento systém natolik zažraný, tak jej i jako takový bráníme a neuvědomujeme si i takové hodnoty, že systém školství nás automaticky vkládá do chudé sociální vrstvy a podřízeného stavu odkud se musíme propracovávat na vrchol a mnoho dalších. Avšak nemyslíme si, že je něco špatného na tom, že se člověk musí propracovat na vrchol. Špatná je ta skutečnost, že systém nauky nám nenabízí jinou alternativu (možnost), jen tuto jedinou prostřednictvím soutěživosti a závislosti na systému s podporou volného tržního hospodářství. Jistota zaměstnání a jistota pravidelného příjmu ve společnosti, která je postavena v závislosti na financích, soutěživosti a jiných standardů, není správným řešením pro naši budoucnost. My se to musíme pokusit změnit, alespoň v některých bodech. Určitě chceme, aby děti respektovali autority, ale aby nebyli hodnoceni známkami. Vždy bude ve třídě někdo excelovat a tento jedinec udává tempo všem ostatním dětem. Ty se musí cítit hrozně. Sami neznají odpověď na otázku proč jim učební látka nejde. Každý člověk porovnává a jediné srovnání pro ty děti je jejich osobní um versus um spolužáka, který exceluje. Dítě si automaticky řekne, že je hloupý. TO JE Z PRAXE. Sami to znáte od svých dětí, které následně utěšujete a přesvědčujete je, že to není pravda, ale na druhou stranu s dětmi sedíte nad domácími úkoly. Musíme docílit toho, aby se celospolečensky změnil osobní přístup nás všech. Abychom neřešili pouze ty věci, které se nás osobně dotýkají. Abychom při dopravní nehodě zastavili úplně všichni, a ne každé dvacáté auto. Jsme zajatci času. Naše závislost na čase a přesnosti je jeden ze základních problematik. Veškeré zpoždění bereme automaticky negativně. To stejné je bráno pro přesčasy apod. Děti nesmí být touto hodnotou ovlivňovány. Již samotný čas řídí každou vyučovací hodinu, přestávku a konec výuky. Avšak co když pojmeme učební plán jinak? Co když nebudeme tak přesní v dodržování času? Co když učební osnovy nedodržíme, ale za cenu, že děti plně a dokonale chápou probíranou učební látku, než dodržovat učební osnovy, kde většina dětí sotva chápe 30% nauky?

Řešení:

Vážení příznivci Třetí cesty. Z těžkým srdcem jsem byl donucen z webových stránek stáhnout rozbor řešení daných problematik, a to z důvodu, že momentální politické garnitury chodí na tyto webové stránky a snaží se mé myšlenky realizovat. Pokud jde o samotnou realizaci, tak s tím nemám sebemenší problém, protože by celou tu práci udělali za mě, a já se mohl věnovat příjemnějším věcem. Jenže problém je v tom, že oni vezmou moji myšlenku a předělají ji ke své politické ideologii, čímž vznikne úplná spachtlanina, která nelze v praxi aplikovat. Narovinu řeknu, že politické hnutí ANO mi vzala nový volební zákon. Do dnešních dnů je ani nic takového nenapadlo a v momentě, kdy jiný o tom píše, tak kradou myšlenky. SPD Tomio Okamury také nejsou bez viny. Do dnešního dne v Poslanecké sněmovně navrhli a přes média veřejnosti sdělili minimálně 3 mé myšlenky a ideologie. Celkově mi garnitury vzali: Změna volebního zákona, Doživotní renta pro řidiče nákladních vozidel, zestátnění exekutorů apod. Kdyby alespoň znali detaily a kořen oné problematiky, (jakožto tvůrci ideologie), tak by ony ideologie bez problémů prosadili. Jenže oni jsou pouze plni myšlenek o tom, jak je vše špatné. Bez konkrétních řešení a provázanosti s jinými ideologiemi nelze změny reálně provést. Proto jakákoli ideologická myšlenka je v rukou ANO určena pouze k jejich profitu, a u SPD je automaticky odsouzena k záhubě. Děkuji za pochopení. 

Petr Fabián