Změna zákona o povinném ručení

POJIŠTĚNÍ ODPOVĚDNOSTI Z PROVOZU VOZIDLA

Oddíl první

Úvodní ustanovení

§ 1

(1) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje

a) pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen "pojištění odpovědnosti"),

b) zřízení České kanceláře pojistitelů (dále jen "Kancelář"), její právní postavení, organizaci a předmět činnosti.

(2) Nestanoví-li tento zákon jinak,

a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené,

b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

(3) Nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem.


Zákon č. 168/1999 Sb. Zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, všem motoristům nařizuje, že musí být každé motorové vozidlo pojištěno. Jedná se o povinné ručení, bez kterého nesmíme vozidlo ponechat, ani s vozidlem popojet na parkovišti. Bohužel tento zákon je zneužíván pojišťovnami, která povinná ručení obhospodařují. 

Problematika:

Za rok 2018 bylo evidováno 104.764 dopravních nehod. Více jak 5% zavinili cizinci. A protože v roce 2018 dosáhla registrace vozidel přes 5.802.520 kusů, tak více jak 5.697.756 vlastníků vozidel musí doplácet na cca 104.764 hříšníků, respektive na cca 99.526 českých hříšníků a cca 5.238 zahraničních hříšníků. Pojišťovny veřejně prohlásili, že se povinné ručení pro rok 2019 bude zdražovat, a to z důvodu velké nehodovosti. To nám nepřijde logické, aby se přenášela odpovědnost za jednotlivce na celou společnost. Dokonce se jedná dle nás o protiústavní krok, protože nelze přenášet odpovědnost na druhé. Jsou tím popřena práva každého, kdo žádnou nehodu nezpůsobil. A to nemluvě o samotné zvěři, která způsobuje každoročně cca 5.000 dopravních nehod.

Pojišťovny každoročně nevykazují ztrátu, pouze vykazují nižší zisky za předešlé roky. (Pojišťovna když vyhlásí krach, tak jí stále zůstává 20% aktiv, což je rozdíl mezi bankou, která při krachu má 0 aktiv. Pojišťovny jsou obchod, jako každý jiný, a proto by měli přenastavit své služby tak, aby byly schopné své smluvní závazky třetích stran finančně ustát. Pokud nejsou schopny své závazky ustát, musí jít do krachu. Nemůžeme uměle držet při životě někoho, kdo není schopen se o sebe postarat sám na základě své neschopnosti. Když pojedete větším městem, naleznete několik kamenných poboček pojišťoven. Tak stejně naleznete jejich honosná sídla v řádech stamiliónů korun. Například ČSOB je bankou i pojišťovnou. Proč pojišťovna zdražila povinné ručení, když svým klientům v bankovnictví nabízí výrazné slevy na povinném ručení, které jsou níže jak před samotným zdražením? Protože peníze svých klientů v bance  zhodnocují díky bankovnictví částečných rezerv. Vydělává jim to několikanásobek klientova zůstatku na účtu. Pojišťovny nesmí zneužívat zákon pro vlastní zisk, na úkor klientů, kteří jezdí zodpovědně a bez nehod. Existují tisíce řidičů, kteří nikdy neměli dopravní nehodu a přitom jezdí přes deset a dvacet let. Jak k tomu přijdou, když se za jejich řidičské kariéry povinné ručení stále a jen zdražovalo?

Nesmíme dopustit, aby z nás pojišťovny vysávali peníze jen proto, že jim nevyšel rok do zisku. Mají špatně postavený systém. a to celé podporuje zákonná povinnost uzavírat povinné ručení.

Další problematikou je samotná podstata povinného ručení. Je jasné a logické, že nabouráme-li jiné vozidlo, tak vzniklá škoda bude uhrazena z našeho povinného ručení. Problém je již v tom, že se výše povinné ručení rozlišuje podle obsahu motoru vozidla. Jakoby ona kubatura měla vliv, do jakého vozidla nabouráme. 

Představte si vozidlo s obsahem 1.5 a vozidlo s obsahem 2.0. Rozdíl na povinném ručení je markantní, ale oba shodně nabourají luxusní automobil za 6.000.000 korun. Cena oprav bude pro oba shodná, byť někdo může argumentovat, že motorové vozidlo s obsahem 1.5 nenapáchá takové škody jako vozidlo s obsahem 2.0. Omyl. Pojedou-li obě vozidla stejnou rychlostí, tak škody na protějším vozidle budou zhruba totožné. Kinetická energie a rozdíl 300 kilogramů na obou vozidlech určitě hraje podstatnou roli, ale ve výsledku se čelně řítí obě vozidla mající přes jednu tunu. jestli bude vozidlo o cca 10 centimetrů kratší nehraje vůbec žádnou roli. Tak či onak se budou muset poškozené a deformované díly vyměnit za nové. U takovýchto dopravních nehod se mění úplně celý předek, a je jedno zda je deformovaná část 20 nebo 30 centimetrů. Otázka zůstává v samotné podstatě výše povinného ručení, které je diametrálně rozdílné u nejnižší a nejvyšší kubatury motorového vozidla.

Dokonce pojišťovny vyžadují finanční spoluúčast pojištěného, protože pojištění bez finanční spoluúčasti je o několik tisíc korun dražší. Pak zde máme samotné produkty, které pojišťovny nabízejí. Náhradní vozidla, asistenční služby, škody do 20-25 miliónů, 30 miliónů, 50 miliónů, 100 miliónů, 150 miliónů. Úhrada léčebných nákladů apod. Přijde nám to jako jeden velký podvod na pojištěné klienty, který je třeba rozklíčovat. Ve své podstatě je protiústavní, aby drtivá většina lidí, kteří jezdí bez nehod dopláceli na drtivou menšinu hříšníků, kterých není ani 100 tisíc ročně. Osobně známe několik lidí, kteří byli účastníky dopravních nehod a jednalo se vždy o takzvané škrábance. Je jasné, že z roční částky není možné uhradit škody na vozidlech, ale od toho je pojišťovna, která musí s penězi pracovat, tak jako to činí banky. Bohužel pojišťovnictví je postaveno na klientech, kteří nenahlašují škodní události. Ale i tak se nemůže stát, že se bude pojištění zvyšovat na základě většího počtu škodných událostí a jejich likvidace. To je riziko podnikání, které zřizovatelům muselo být na počátku podnikání jasné.

Řešení:

Chceme vytvořit nové zákony pro pojišťovny, které nesmyslně stanovují ceny za povinné ručení u vozidel podle obsahu, stáří a momentální ceny vozidel, byť je všeobecně známo, že povinné ručení kryje škodu na jiném vozidle, které je X. (X = neznámé vozidlo).

Chceme nastavit pevné ceny povinného ručení na pevnou a neměnnou částku a oddělit pojištění od věcí, které s provozem vozidla a vzniklou škodou nemají přímý vztah. V systému pojišťoven vidíme obrovskou nespravedlnost vůči všem řidičům, protože lidé kteří jezdí bez nehod jsou pojišťovnami finančně sankcionováni za řidiče, kteří nehody způsobují. Pokud existuje zákonná povinnost pořizovat si povinné ručení, tak nesmí být tato zákonná povinnost řízena tržní ekonomikou. A pokud není možné nastavit jiný systém než tržní, tak je třeba tyto částky regulovat zákonem.

Chceme vytvořit nový systém povinného ručení, který bude pro všechny stejný a chceme jej provázat s bodovým systémem a kartou řidičů. Není rozhodné, zda se povinné ručení zdraží, protože bude stálé a neměnné. Avšak lidé co bourají a nedodržují pravidla silničního provozu budou platit více, než ti, co pravidla dodržují a jezdí bez nehod. Od toho bude bodový systém, který budou mít pojišťovny dispozici. Pokud bude základní částka 5.000 korun ročně, tak řidič který nebourá bude platit třeba jen 3 tisíce ročně. Ale osoba která bourá se takřka nedoplatí. Jsme ochotni u řidičů, kteří zavinili dopravní nehodu nastavit maxima i na 20.000 korun ročně. Pokud nejsou zodpovědní a jsou neopatrní, tak by neměli vůbec řídit motorové vozidlo.

(Naše představa je, že zajistíme novými zákony v trestním řízení klidnější provoz na pozemních komunikacích. To souvisí s velmi vysokými tresty pro řidiče, kteří jezdí pod vlivem drog a pod vlivem alkoholu. Tyto tresty budou obohaceny o úplně nové postihy, které budou dostatečnou motivací pro nezodpovědné řidiče. Tím chceme říci, že řidičský průkaz na zkoušku je hloupost, která pramení od lidí, kteří nejsou schopni nalézt relevantní řešení celospolečenské problematiky). Celý systém podpoříme povinným přezkoušením všech řidičů, které bude hromadné a plošné po celé ČR. Přezkoušení bude řízené ministerstvem dopravy. Následné přezkoušení bude každý 3-5 rok, což bude stanoveno zákonem. Vycházíme z praxe, kde profesionální řidič je povinen každý rok absolvovat školení a každý pátý rok přezkoušení. Běžný řidič je schopen najet osobním vozidlem denně daleko více než řidič profesionál, kterému dobu řízení omezuje zákon na maximálních 10 hodin denně, kde je povinen dodržet řízené pauzy. A proto běžný člověk by měl mít na silnici daleko větší odpovědnost, protože jsou borci, co na jeden zátah odjedou i 12 hodin. Například rodinná cesta na dovolenou apod. 

Systém pojišťoven na bonus, kde řidič musí dodržet přes 240 měsíců bez nehody je totální vydřidušství od pojišťoven. Jakože po 20 -ti letech obdržíme slevu na povinném ručení? Takto to mají pojišťovny interně nastavené. Slevy jsou, ale tato je pro každého občana nejdůležitější. Slevy jsou pouze u pojišťoven, které mají banku, jako je např. ČSOB. Pokud má klient u ČSOB běžný účet, tak je schopen obdržet slevu na povinném ručení. Pokud budeme řešit problematiku bonusů, tak ty jsou až po 240 -ti měsících bez nehody. Proto zadáme-li do systému zprostředkovatele bonusové měsíce, nepřesahují-li 240 měsíců, bonus nám není nikdy načten. Pokud jsme ze zákona povinni platit, tak ať existuje spravedlivější systém pro všechny. Jezdíme zodpovědně, budeme platit méně. Bourali jsme, tak zaplatíme více, avšak po dalším roce nebo dvou bez nehody bychom mohli začít s bonusovou řadou od počátku.

To že pojišťovny zdražili povinné ručení pro každého, je o neschopnosti pojišťoven a přenesením vlastní neschopnosti na obyčejné lidi, a to zneužitím zákona o povinnosti mít povinné ručení. Nechceme a nebudeme uměle udržovat chod pojišťoven před krachem, když nejsou schopné managersky zvládnout a nastavit celý mechanismus jinak.

Když by jedna jediná pojišťovna v ČR nemusela za celý rok řešit ani jednu škodní událost, tak by své služby taktéž zdražila, jako ty ostatní. Stejný proces funguje u potravin, kde si všechny řetězce drží ceny na stejné cenové hladině, a to i přes skutečnost, že Tesco má diametrálně jiné pořizovací ceny všech potravin, než potraviny Hruška. Avšak oba prodávají shodné potraviny ve stejné cenové hladině. Proto když oba dají stejně velkou slevu na stejnou potravinu, mají velmi rozdílné zisky. Tesco například 400% a Potraviny Hruška jen 60%.